Pozor, první návštěva
může být návyková!

Když se vydáte podél břehů jedné z nejposvátnějších řek Indie, víte, že cesta nebude úplně pohodlná. Na kole, mezi poutníky, v prachu a vedru indickým venkovem, kam se běžný turista nikdy nepodívá.

Projel jsem ji od pramene až k moři. Občas žádný komfort – ale s autentickými zážitky, které za to stojí.

Naplánovat si cestu po indickém venkově může znít romanticky a zajímavě. Nezapomeňte ale, že „venkov“ v Indii znamená i naprostou absenci služeb a ubytování západního typu. Hotely tu prostě nenajdete. Během stovek kilometrů budete spát tam, kde se ocitnete, a v tom, co je právě k dispozici.

A nemusí to vždy být úplně příjemné.

Na pultech s ovocem a zeleninou se běžné žampiony prodávají za přibližně 180 Kč/kg, Shiitake stojí asi třikrát tolik a lanýže mohou dosáhnout ceny desetitisíců za kilogram.

Nicméně, všechny tyto ceny blednou ve srovnání s housenkovou houbou, jejíž cena v Indii atakuje přibližně 0,5 milionu v přepočtu na české koruny a v zahraničí její cena může dosáhnout závratných 2,2 milionu Kč. Podotýkám, že se skutečně jedná o cenu za 1 kilogram sušené houby.

A já ji jen tak obyčejně snědl na svačinu.

Necelých 300 km od Dillí, takže na indické poměry opravdu jen kousek, se rozprostírá kraj Shekhawati, kdysi významná zastávka na karavanní cestě Rádžasthánem.

Jen zde můžete na fasádách domů vidět společně malby Kršny, letadlo, islámské motivy nebo vlak. Shekhawati je totiž úžasnou venkovní výtvarnou galerií.

Chtěli jsme do hor co nejblíže k Tibetu, ale nedostali jsme povolení. I přesto stál náhradní trek na trojmezí Indie, Nepálu a Číny za to.

Oblast Dharchula ve státě Uttarákhand je už desetiletí sporným místem mezi Indií a Čínou. A právě po pozůstatcích vojenských betonových bunkrů na hřebenech Himálaje jsme putovali.

Měl to být relativně snadný trek přes sedlo ve výšce 5 050 m n.m. mezi oblastí Chamba a Lahaul. Ale ani třetí pokus nebyl úspěšný a sedlo jsem nepřešel. 

Někdy je rozumnější zbytečně neriskovat, znát své limity a včas se otočit zpět.