Přejel jsem Indii na kole a byl to neskutečný zážitek.
Měli byste to také někdy zkusit. Je to ideální způsob, jak si užít krajinu, vyhnout se zprofanovaným památkám, popovídat si s lidmi a dostat se na nevšední místa.
A víte, co dělat, když omylem vjedete na indickou dálnici? Já už ano.

Koloniální Indie, pletichy a vztahy mezi britskými úředníky a jejich rodinami. Nadřazenost domorodcům i kastovnictví mezi bílými. Atmosféra horské stanice Shimla, malého ostrůvku té „pravé Británie“ uprostřed indických hor.
To vše popisuje ve svém nedokončeném románu “The Hill Station” J.G. Farrell. A stojí za přečtení.

Pozorovat cvrkot a dění na břehu indické řeky má své neopakovatelné kouzlo. Modlitby poutníků, koupající se děti, pradleny i večerní obřad ohně.
Podobné scény spatříte v Indii na mnoha místech. Přesto jsou gháty řeky Narmady něčím jiné a svým způsobem úžasné. Stojí zato zde prožít celý den.
Podívejte se na komentovanou fotogalerii z jednoho takového místa.

Ano, máte pravdu. Ten nadpis je mírně ironický. Na severoindický Rišikéš a lekce jógy si totiž názor musí udělat každý sám.

Fotografie nejstarší a nejvýznamnější buddhistické stavby v Indii nechybí v žádném tištěném průvodci ani monografii věnované indickému umění. Snímky jejich čtyř bohatě sochařsky vyzdobených tóran, tedy vstupních bran, patří mezi nejpůsobivější.
Podívejte se tedy na komentovanou galerii snímků a nechte se jimi inspirovat třeba k návštěvě.

Už dvacet minut po příjezdu jsem věděl, že indické město Násik nebude to pravé ořechové.
„Jeď do Násiku“ říkal mi předtím doma kamarád. „Je to tam super“ dodával.
Když už jsem tam tvrdnul druhý den, hodně často jsem si na něj vzpomněl. Nadával jsem a špačkoval. A třetí den jsem si zvykl. Ne každý výlet se povede a ne vždy odpovídá popis v turistickém průvodci realitě. Fotky mohou klamat a teprve až na místě zjistíte, že se vám tam vůbec, ale vůbec nelíbí.