Podivuhodné příběhy a písně z Modrých hor je kouzelná kniha. Ukazuje Indii, jaká byla a jaká už asi nikdy nebude. Alespoň při mé poslední návštěvě Nilgiri neboli Modrých hor jsem to tak vnímal.

Indolog Kamil V. Zvelebil v ní popisuje kulturu domorodců a původních kmenů obývajících tuto náhorní planinu na jihu Indie.

Knih o Ladakhu v češtině je stejně málo jako v přírodě sněžných leopardů. Zatímco leopardů stále ubývá, na knižním trhu se objevují nové zdařilé texty o tomto buddhistickém koutu Indie.
Jedním takovým je i povedená kniha Příběhy Malého Tibetu od manželů Pavlových. Příběhy prezentované v knize patří do kategorie pohádek, vyprávění, náboženských textů. Objevují se zde i osudy obyčejných lidí, drobné historky a anekdoty z běžného života Ladakčanů i vize do budoucna.

Tolkien zřejmě inspiraci pro svoji roklinku z Pána prstenů čerpal v Indii a to konkrétně v Muktagiri. Jinak to není možné. To mi blesklo hlavou, když jsem poprvé viděl snímky bělostných chrámů, vodopádu a zeleně okolní džungle tohoto málo známého džinistického chrámu ve střední Indii.