Autobus po té trase jede jen jeden denně, jízdní řád neexistuje a lístky se kupují den předem. Proto jsme byli rádi, že jsme chytili stopa. Vzali nás Indové jedoucí ve dvou náklaďácích.
Auta byla čistá, v kabině spousta prostoru pro nohy, řidiči pouštěli dobrou muziku a cesta příjemně ubíhala. Tedy samá pozitiva.

A pak se vše bohužel začalo mírně komplikovat.

Obešli jste v Delhi všechny památky doporučené v průvodci na prvním místě? Sedíte na Pahargandži u čaje a přemýšlíte, kam zajít, než vám večer pojede vlak někam pryč ze znečištěného a příliš hlučného Delhi?

Zkuste National Handicrafts and Handlooms Museum.

Leží zhruba hodinu cesty od hlavní trasy a vyplatí se tam zajet. Je zde klid a atmosféra malé indické vesnice.
Kolem posvátného jezera leží buddhistické kláštery a hinduistické chrámy a okolní kopce jsou příjemně zelené. Řeč je o Rewalsaru ve státě Himáčalpradéš.

"Příčinou smrti bylo velké vypětí těla i ducha - jak při obtížném cestování, tak i přemýšlení a námaze mozku."
Takto zněl pitevní nález moravského rodáka a přírodovědce Ferdinanda Stoličky, který vystavil britský lékař H. V. Bellew roku 1874 svému kolegovi a účastníku vědecké výpravy přes hřebeny Himálaje a Karákóramu. Jeho životní cesta začala v hájovně poblíž Kroměříže a skončila v indickém Ladakhu.

Připadají vám klasické treky v okolí Lehu v severoindickém Ladakhu příliš populární, plné výprav a komerční? Zkuste něco nového.
Už před léty jsem slyšel od místních průvodců zvěsti o zajímavém treku někde směrem na východě u tibetské hranice.

Šel jsem si koupit pár banánů na trhu v karnátackém městě Mysore. Místní bazar je jimi vyhlášený. Jak jsem se tak proplétal zastřešenými úzkými uličkami, narazil jsem najednou do zdi.
Teprve po zlomku vteřiny mi došlo, že se nejednalo o skutečnou zeď, ale o slona.