Víte, jaký je rozdíl mezi trekem v Norsku a v indickém Himálaji? Na obou místech najdete krásné hory a dechberoucí scenérie.

Pouze v Indii ale můžete vysoko v horách, čtvrtý den túry, potkat svatého muže – bosého sádhua, který vás pozdraví „Om Namah Šivája“ a pak jde v klidu dál, vybaven pouze dekou a konvičkou. Zatím co vy se ploužíte s velkým batohem, pohorkami a výbavou za tisíce.

Několikrát jsem projížděl okolo a nikdy jsem se zde nezastavil. Buď mě stručný popis místa v průvodci nezaujal, a nebo nebyl čas. A byla to škoda.

Teprve loni jsme s malou oklikou odbočili z hlavního údolí v Kulu a strávili dvě noci v Manikaranu – poutním místě s horkými prameny v Himáčalpradéši, zhruba 40 kilometrů od hlavní trasy směr Manali.

Na úbočích indického Himálaje leží tisíce malých odlehlých vesniček. O jedné z nich se však pravidelně píše v tisku, natáčejí se o ní filmy a navštěvují ji zahraniční i indičtí turisté. Stovky let zůstávala malá vesnička Malana izolovaná od civilizace.

Nachází se na malém ostrohu pod hřebenem v jednom bočním údolí indického Himálaje a zachovala si velmi originální atmosféru a svébytnou kulturu.

Minulé léto kamarád naletěl. Pečlivě připravený plán cesty vzal za své hned první den po příletu do Delhi, když uvěřil kašmírským naháněčům, že na silnici do Ladakhu je zával. Před tím jsme strávili jedno celé odpoledne plánováním trasy, počítáním dnů a hodin tak, aby jeho cesta po Indii byla co nejplynulejší.
No a v Delhi se dozvěděl od chlápka na ulici, že za městečkem Manali je zával a silnice nahoru je neprůjezdná.

Nejzajímavější místa člověk najde často náhodou. Třeba když zabloudí v himálajském cedrovém lese.
Letos jsme takto objevili plantáže marihuany.

Už dlouho probírám knihy z mé indické sbírky a píšu sem, co číst, a proč to stojí za to. Ale nastal čas na malé varování. V poslední době se mi do ruky dostaly i tituly, kterým je lepší se vyhnout.