Himáčalpradéš

Měl to být relativně snadný trek přes sedlo ve výšce 5 050 m n.m. mezi oblastí Chamba a Lahaul. Ale ani třetí pokus nebyl úspěšný a sedlo jsem nepřešel. 

Někdy je rozumnější zbytečně neriskovat, znát své limity a včas se otočit zpět. 

Urazit 96 kilometrů vlakem po úbočí Himálaje tu trvá 5–6 hodin. Trať překoná převýšení téměř jeden a půl kilometru a jet rychleji prostě nejde.
Indická úzkokolejka do Shimly je právem jedním z technických zázraků britského stavitelství. I proto byla zapsána na seznam světového kulturního děditství UNESCO.

Současná horská silnice číslo 22, která vede po trase stezky původně spojující Hindustán a Tibet, je dostatečně rychlá a široká. Málokdo si ale uvědomuje, že ne vždy to tak bylo. V její polovině, mírně mimo trasu, leží jedno zajímavé místo – chrám Bhimakali.
Dnes tu potkáte usměvavé turisty s fotoaparáty i hinduistické poutníky. Ale ještě nedávno probíhaly v místním chrámu krvavé lidské oběti.

O překvapení na tomto treku není nouze. Divoká řeka, osamělé vesnice, krásné vodopády a sedlo vysoké téměř pět tisíc metrů.
Přesto ale nepatří mezi obtížné. Je jen málo známý, a proto zatím i „nezkažený masovým turismem“. Řeč je o treku přes sedlo Rupin spojující indický Uttarákhand s Himáčalpradéšem.

Koloniální Indie, pletichy a vztahy mezi britskými úředníky a jejich rodinami. Nadřazenost domorodcům i kastovnictví mezi bílými. Atmosféra horské stanice Shimla, malého ostrůvku té „pravé Británie“ uprostřed indických hor.
To vše popisuje ve svém nedokončeném románu “The Hill Station” J.G. Farrell. A stojí za přečtení.

Leží zhruba hodinu cesty od hlavní trasy a vyplatí se tam zajet. Je zde klid a atmosféra malé indické vesnice.
Kolem posvátného jezera leží buddhistické kláštery a hinduistické chrámy a okolní kopce jsou příjemně zelené. Řeč je o Rewalsaru ve státě Himáčalpradéš.

Tisíc dvě stě let tradice, výhled na soutok řek Spiti a Pin, tři sta metrů vysoký útes a postupný rozpad.
To je klášter Dhankar v odlehlé části indického Himálaje v oblasti Spiti. Leží zdánlivě vysoko v mracích, ale postupně se řítí dolů do údolí. Původně byl pevností a sídlem královské rodiny, nyní tu žije pár mnichů a občas se zde zastaví několik turistů.

Víte, jaký je rozdíl mezi trekem v Norsku a v indickém Himálaji? Na obou místech najdete krásné hory a dechberoucí scenérie.

Pouze v Indii ale můžete vysoko v horách, čtvrtý den túry, potkat svatého muže – bosého sádhua, který vás pozdraví „Om Namah Šivája“ a pak jde v klidu dál, vybaven pouze dekou a konvičkou. Zatím co vy se ploužíte s velkým batohem, pohorkami a výbavou za tisíce.

Na úbočích indického Himálaje leží tisíce malých odlehlých vesniček. O jedné z nich se však pravidelně píše v tisku, natáčejí se o ní filmy a navštěvují ji zahraniční i indičtí turisté. Stovky let zůstávala malá vesnička Malana izolovaná od civilizace.

Nachází se na malém ostrohu pod hřebenem v jednom bočním údolí indického Himálaje a zachovala si velmi originální atmosféru a svébytnou kulturu.