Třikrát a neúspěšně přes sedlo Kugti v Himáčalpradéši

Třikrát a neúspěšně přes sedlo Kugti v Himáčalpradéši
Měl to být relativně snadný trek přes sedlo ve výšce 5 050 m n.m. mezi oblastí Chamba a Lahaul. Ale ani třetí pokus nebyl úspěšný a sedlo jsem nepřešel. 

Někdy je rozumnější zbytečně neriskovat, znát své limity a včas se otočit zpět. 

Nad propastí

Slíbil jsem před odletem do Indie své rodině, že budu opatrný. Na ten slib jsem si vzpomněl v dešti a mlze nad propastí ve výšce 5 100 metrů. Tiskl jsem se ke skalní římse, klepaly se mi nohy, viditelnost byla nulová a zbytek indické výpravy stále (a marně) hledal vhodnou trasu do sedla. 

Ale nepředbíhejme, z počátku vše vypadalo krásně a pohodově.

Pokus první — nádherný trek

Podle popisů ostatních trekařů a zpráv kamaráda to měl být relativně snadný trek. Snadný v tom významu, že přechod mezi údolími Chamba a Lahaul přes sedlo Kugti nezabere víc než 5 dnů, cesta je orientačně jednoduchá a sedlo se přes ledovec a poslední prudký úsek přejít s trochou opatrností dá. 

Vesnice Kugti v Himáčalpradéši

Něco už mám v Himálaji nachozeno a tak vyrážím v červenci sám. Není to ideální, ale co se dá dělat. Také monzunové období bych si sám dobrovolně nevybral, ale jindy volno v práci nedostanu. 

Trek začíná ve vesnici Kugti ve výšce 2 600 m n.m. Zde končí asfalt a autobusová linka z městečka Bharmour. Ve starších původcích můžete najít popis treku z níže položeného Hadsaru, ale cesta je nyní v roce 2022 protažená mnohem výše. Jenže je málo udržovaná a zavalená balvany. Nezbývá mi tedy nic jiného, že posledních cca 5 km dojít k vesnici pěšky. Stržené svahy, vodopád přes vozovku, na asfaltu balvany velikosti náklaďáku. Není divu, že v Kugti najdu několik uvězněných aut a také autobus, který se už holt nestihl vrátit dolů do civilizace. Místní obyvatelé jen kroutí hlavou a netuší, kdy jim cestu otevřou. Prostě takový indický standard. 

Vesničan v Kugti v klidu pokuřuje a pije čaj

Z vesnice Kugti k přístřešku Duggi

Malý obchůdek v Kugti je poslední možností dokoupit pár sušenek, nějakou tu rýži na cestu a dát si čaj. Místní horalé nespěchají, pokuřují cigarety bidi, pijí čaj a sledují indické poutníky mířící k dalekému chrámu Keylong.

Stáří a mládí - vesnice Kugti, Himáčalpradéš

Tento úsek je pohodlný a orientačně naprosto bez problémů. Vesnici opouštíte po betonovém mostě a jdete širokou pěšinou bez odboček přímo nad řekou. Trasa mírně stoupá, míjí vesnická políčka a pár stánků s občerstvením. Pouze posledních přibližně 200 výškových metrů přímo k chrámu vede prudce do kopce. 

Údolí mezi Kugti a chrámem Keylong

V chrámu a přilehlé ubytovně poutníci končí, ale váš trek vede dál více méně po vrstevnici nad řekou až na křižovatku dvou údolí v Duggi (cca 3-4 km). Dugii poznáte podle polorozbořeného domečku na břehu prudké řeky. 

Chrám Keylong cestou ke Kugti pass

Z Duggi k pastvinám Alyas

Kousek od Duggi vede přes řeku malý most. Spíš než “most” bych měl napsat pár kamenů a dva klacky. Ale určitě pomůže. Přecházejte ho další den brzy ráno, když je hladina vody nízká. V červenci, když jsem tu byl já, byl předchozí večer proud opravdu silný. 

Údolí mezi Keylong a Duggi cestou ke Kugti pass

Stezka stoupá nad řeku po jejím pravém břehu, míjí vodopád a míří zdánlivě k nebesům. Před sebou po chvíli uvidíte široký hřeben pokrytý sněhem a pastviny dole v údolí. Ve chvíli, kdy narazíte na skalní převis, zamiřte prudce nahoru do údolí, které se napojuje zleva. Toto je důležité, jinak sejdete dolů k vodě a budete se složitě vracet zpět. 

Údolí mezi Duggi a Alyas

Čekají vás pak už jen dvě terénní vlny — staré morény. Když se přehoupne přes druhou, otevře se před vámi nádherná široká zelená pastvina. Právě jste dorazili na Alyas a sedlo Kugti je přímo před vámi. 

Pastviny Alyas před sedlem Kugti

Z Alyas přes sedlo do Alyas Got

Nevýhodou monzunového období je nízká viditelnost, mlha, déšť a tím pádem i špatná orientace. Vstával jsem do deště a mlhou bloudil směrem k další moréně. Pastvinou Alyas se proháněli koně, občas se zjevili v mlze pár metrů přede mnou a zase zmizeli. Téměř po paměti mířím nahoru suťovým svahem a hledám cestu. Naštěstí se kolem 10. hodiny ráno mraky roztrhaly a já konečně vidím ledovcový kotel přímo pod sedlem. 

Pastviny Alyas před sedlem Kugti

I kdybych ale ztratil cestu, trus a stopy koz a ovcí mě zpět navedou. Každé jaro totiž tudy ženou svá stáda pastevci z Chamba do Lahaul. Stačí pak sledovat tisíce ovčích bobků a vydupanou cestu přes ledovec. 

Na ledovci se ukazuje nevýhoda teplého červnového počasí. Trhliny jsou velké, musím je často dlouze obcházet a protože jdu opatrně, 300 metrový úsek mi trvá hodinu. Stále sleduji ovčí stopy až ke stěně kotle těsně pod sedlem.

Ledovec pod sedlem Kugti

A tady se objevuje první problém. Měl to být mírně technický úsek, ale já vidím jen téměř kolmou stěnu bez možnosti opory. Závěje ovčích bobků končí přímo u stěny a zjevně se tu ovčáci se svými stády šplhali nahoru.

Já jsem sám a bez lana. 

Zkouším se škrábat asi 20 metrů kolmou stěnou nahoru, svah se drolí, sklouzávám na nejbližší římsu. Zbývá mi jen pár desítek metrů do cíle. 

Chybí mi konkrétně 80 metrů do sedla Kugti pass, jsem na stěně ve výšce 5 000 m n.m. a musím to vzdát. Poslední úsek vypadá přístupněji, ale já už vím, že to nevylezu. Ne bez rizika, že sletím a zabiju se. 

Ledovec pod sedlem Kugti

Slíbil jsem, že nebudu riskovat a tak se po chvilkovém váhání otočím zpět. Pomalu a dlouho slézám dolů zpět na ledovec. Mrzí mě to, vzdal jsem se pár metrů před cílem a vím, že do Lahaul už nepřejdu. 

Kde jsou krucinál ty chodníčky, o kterých psali jiní? Ta kolmá stěna tomu neodpovídá. Ale jiná cesta nahoru není, další stěny kotle jsou ještě prudší. A hlavně — všichni pastevci šli tudy, stopy ovcí o tom jasně svědčí. 

Vracím se smutně zpět na pastviny Alyas. A koho tu nevidím! Přímo proti mě jde výprava indických turistů se svými průvodci. Jejich vůdce je mírně ironický a mírně namyšlený. Proč jdu sám a proč jsem si nenajal je jako profesionály?! Vždyť jsem prý šel úplně špatně, říká vůdce výpravy a ukazuje na hřeben a sedlo úplně jinde než odkud jsem přišel. 

“Když to tu neznáš, proč sem lezeš?!”

Indičtí klienti jsou dost unavení, výška se na nich podepsala. Společně táboříme a vaříme večeři. Také jejich průvodci z indické agentury postupně mírní kritiku a zvou mě k výpravě. 

“Sedlo je jinde, my to známe, můžeš jít s námi. Zítra tě bezpečně převedeme do Lahaul.“ 

Tudy cesta nevede — pokus č. 2 je naprostý omyl

Vstáváme v 4:30 a v 5:30 už vyrážíme do sedla. Cesta není jednoduchá, škrábeme se suťoviskem směrem ke hřebeni na pravé straně pastvin Alyas. Je to dřina a cesta tu není. Je mi to divné, upozorňuji průvodce na to, že tu má být vyšlapaná trasa od pastevců a desetitisíců ovcí. Což zjevně není. 

indická výprava pod sedlem Kugti

Po 5 hodinách náročného výstupu cítím narůstající nervozitu mezi indickými průvodci. A v 10 hodin se přiznávají, že asi zabloudili a sedlo musí být jinde. Včera byli extrémně namyšlení a smáli se mi, dnes pokorně žádají o mé podklady k trase. Ukázalo se totiž, že i oni jsou tu poprvé. 

Ale kdo by se zlobil, že?! Jsme vysoko v horách a spolupracovat musíme. Jen se musím smířit s tím, že sedlo jsem opět nepřešel. Druhý pokus nevyšel. 

Správná trasa, ale v dešti

Po společné debatě zavrhujeme cestu po ledovci a kotlem nahoru. Namísto toho se škrábeme po levé straně stále výš nad sedlo, abychom k němu sestoupili z vrchu. 

Jenže je pozdě odpoledne a díky mlze a dešti je viditelnost nulová. Indové jsou opravdu zdatní, ale trasu neznají a tak prohledávají různé hřebeny a římsy, jen proto, aby se vzápětí vraceli s tím, že tudy cesta nevede. 

mizernné počasí pod sedlem Kugti

Vleču se za nimi a čekám na další slepé odbočce. Stále prší, je mlha, vidíme jen pár metrů před sebe a je mi jasné, že do večera se to nezlepší. Spíš zhorší. A tehdy došlo k další krizi. Napůl ležím přilepený na mokré skále, podle mnou propast, cestu neznáme. Jsme dávno vysoko nad sedlem, přibližně ve výšce 5 100 m n.m. a hledáme cestu, která tam může, ale i nemusí být. 

Tak jsem zhodnotil počasí, naše vyhlídky, nadmořskou výšku… a vrátil se dolů. To byl třetí a poslední pokus o přechod Kugti pass směrem do Lahaulu. 

Zpět

Potmě a v krupobití sestupuji na pastviny Alyas. Další ráno je sedlo stále v mracích a všude leží sníh. Indové se nevrátili. Možná našli cestu dolů, možná tábořili na hřebeni, možná se ztratili. Nevím. 

Sestupuji údolím zpět do vesnice Kugti. To, co jsem pracně šplhal 3 dny, scházím za den. Dolů to přece jen jde snáz. 

Přemýšlím, nakolik mé rozhodnutí neriskovat a vrátit se bylo správné. Myslím si, že bylo. Lepší zůstat živý, než být mrtvý hrdina

Zpět ve vesnici Kugti

Jde to sedlo přejít?

Po návratu domů se kamarád diví, že jsem to nepřešel, prý je to opravdu nenáročný choďák. Jednou z možností, která mě napadá, je, že více odtál ledovec a tím pádem jsem měl ztížený první úsek šplhání do kotle. 

Nedalo mi to a pátrám v internetu dál. Narazil jsem na video s záznamem treku od Petera Van Geit. Kdo ho neznáte — Peter je člověk, který každoročně tráví doslova stovky dní chozením po indickém Himaláji a má na kontě stovky sedel. Neexistuje snad povolanější osoba ohledně trekingu v Himálaji. O indických horách píše na web http://ultrajourneys.org

No a právě i on, extrémně zkušený horal, Kugti pass také nepřišel. Šel v obráceném směru z Lahaul do Chamba, vyšplhal do sedla, nenašel cestu dolů a vrátil se zpět.

Nejsem v tom tedy sám.

Kugti pass

Kugti pass

  • nadmořská výška: 5 050 m n.m.
  • spojuje oblast Chamba a Lahaul
  • Himáčalpradéš, Indie
  • délka treku:4-5 dní

Další informace k Indii najdete v podrobném průvodci

indický průvodce

Zobrazit průvodce