Himálaj

Na pultech s ovocem a zeleninou se běžné žampiony prodávají za přibližně 180 Kč/kg, Shiitake stojí asi třikrát tolik a lanýže mohou dosáhnout ceny desetitisíců za kilogram.

Nicméně, všechny tyto ceny blednou ve srovnání s housenkovou houbou, jejíž cena v Indii atakuje přibližně 0,5 milionu v přepočtu na české koruny a v zahraničí její cena může dosáhnout závratných 2,2 milionu Kč. Podotýkám, že se skutečně jedná o cenu za 1 kilogram sušené houby.

A já ji jen tak obyčejně snědl na svačinu.

Chtěli jsme do hor co nejblíže k Tibetu, ale nedostali jsme povolení. I přesto stál náhradní trek na trojmezí Indie, Nepálu a Číny za to.

Oblast Dharchula ve státě Uttarákhand je už desetiletí sporným místem mezi Indií a Čínou. A právě po pozůstatcích vojenských betonových bunkrů na hřebenech Himálaje jsme putovali.

Měl to být relativně snadný trek přes sedlo ve výšce 5 050 m n.m. mezi oblastí Chamba a Lahaul. Ale ani třetí pokus nebyl úspěšný a sedlo jsem nepřešel. 

Někdy je rozumnější zbytečně neriskovat, znát své limity a včas se otočit zpět. 

O překvapení na tomto treku není nouze. Divoká řeka, osamělé vesnice, krásné vodopády a sedlo vysoké téměř pět tisíc metrů.
Přesto ale nepatří mezi obtížné. Je jen málo známý, a proto zatím i „nezkažený masovým turismem“. Řeč je o treku přes sedlo Rupin spojující indický Uttarákhand s Himáčalpradéšem.

Byli byste ochotní jít pěšky třicet dní trasu, kterou dnes ujede autobus za dvanáct hodin?
Jako z jiného světa tak působí zápisky dávných poutníků z první poloviny dvacátého století. Přečtěte si popis cesty ke Kedarnáthu od Paula Bruntona.

Ve všech horách je úžasně a nezáleží zas tak na tom, jestli jde o rakouský Lechtal nebo Himálaj. Přečtěte si, jak popisoval majestátnost indických velehor Paul Brunton v první polovině dvacátého století. Text je to krásný a nadčasový.

Připadají vám klasické treky v okolí Lehu v severoindickém Ladakhu příliš populární, plné výprav a komerční? Zkuste něco nového.
Už před léty jsem slyšel od místních průvodců zvěsti o zajímavém treku někde směrem na východě u tibetské hranice.

Nepřístupné horské hřebeny Himálaje. Počátek 20. století a hory bez silnic a horských hotelů tak typických pro dnešní dobu. Život v osamělém bungalovu v horách indického Garwalu.

Paul Brunton popisuje svět Himálaje, který už neexistuje. Možná právě proto je potřeba, abychom takové texty četli.

Víte, jaký je rozdíl mezi trekem v Norsku a v indickém Himálaji? Na obou místech najdete krásné hory a dechberoucí scenérie.

Pouze v Indii ale můžete vysoko v horách, čtvrtý den túry, potkat svatého muže – bosého sádhua, který vás pozdraví „Om Namah Šivája“ a pak jde v klidu dál, vybaven pouze dekou a konvičkou. Zatím co vy se ploužíte s velkým batohem, pohorkami a výbavou za tisíce.

Několikrát jsem projížděl okolo a nikdy jsem se zde nezastavil. Buď mě stručný popis místa v průvodci nezaujal, a nebo nebyl čas. A byla to škoda.

Teprve loni jsme s malou oklikou odbočili z hlavního údolí v Kulu a strávili dvě noci v Manikaranu – poutním místě s horkými prameny v Himáčalpradéši, zhruba 40 kilometrů od hlavní trasy směr Manali.