Himálaj

V Ladakhu najdete velké množství tras, ale většina z nich znamená dlouhé hodiny strávené dopravou na místo začátku nebo konce treku.
Pokud hledáte něco dobře dostupného z Lehu, zkuste údolí Markha. Trek je snadno dopravně dostupný a zároveň atraktivní. Vede přes dvě pětitisícová sedla, takže není jen tak nějakou procházkou.

Od úplného počátku, kdy jsme se rozhodli jet do Indie, bylo všem jasné, že chceme vystoupat na nějakou šestitisícovku. Stok Kangri je jedna z nejsnáze dosažitelných, přesto nebyla od začátku naší № 1. Tou byla nejdřív hora Kang Yatze, která působí opravdu monumentálně. Proti však bylo několik zásadních detailů: nebylo jasné, kolik je tam sněhu (nepotkali jsme nikoho, kdo by se odsud vracel), je nutné vláčet s sebou lano, mačky a cepíny celým údolím Markhy a na výstup se vydat po šesti dnech treku, kdy už by se člověk raději viděl někde dole.

Nad nimi, stále ohromně vysoko nad nimi, zdvíhala se úrodná země směrem k čáře sněhu, kde od východu k západu přes sta mil, jakoby zaříznuta pravítkem, zastavila se poslední ze smělých bříz. Nad tím, v pozdvižených balvanech, snažily se skály prorazit svými hlavami nad bílou páru. Nad nimi pak, neproměnný od počátku světa, ale měnící se každou polohou slunce a mraků, rozkládá se věčný sníh.

V roce 1997 byly kašmírské hory na pomezí Indie a Pákistánu uzavřenou oblastí. Z Gulmargu se nedalo vyjít vůbec nikam (platí dodnes), Amarnath byl pro zahraniční turisty nedostupný, stejně jako trek z Pahalgamu k ledovci Kolahoi. Jediné místo, kam bylo možno získat povolení, byla trasa ze Sonamargu přes jezera Vishensar, Krishensar a Gangabal do Naranagu. Napjatá situace a občasné přestřelky mezi Indií a Pákistánem měly na svědomí uzavření celé oblasti, krach cestovního ruchu na mnoho let a liduprázdné hory.

Kinaur Kailás je posvátnou horou jak buddhistů tak i hinduistů. Zároveň se jedná o pěkný trek přes pětitisícové sedlo. Obešel jsem ji společně s několika babičkami důchodového věku.
Já šel s horskou výbavou, ony v pantoflích.