Madhjapradéš

Džinistické poutní místo Sonagiri na titulních stránkách zahraničních průvodců nenajdete. Také v rámci Indie není příliš známé. Má však své kouzlo malého a důležitého poutního místa. Zaujmout vás může klidná vesnická atmosféra, desítky bílých chrámů i dobrá dostupnost z hlavního města.
Strávit tu můžete dvě hodiny i tři dny. Záleží na tom, jak jste naladěni a co od Sonagiri očekáváte.

Pozorovat cvrkot a dění na břehu indické řeky má své neopakovatelné kouzlo. Modlitby poutníků, koupající se děti, pradleny i večerní obřad ohně.
Podobné scény spatříte v Indii na mnoha místech. Přesto jsou gháty řeky Narmady něčím jiné a svým způsobem úžasné. Stojí zato zde prožít celý den.
Podívejte se na komentovanou fotogalerii z jednoho takového místa.

Tolkien zřejmě inspiraci pro svoji roklinku z Pána prstenů čerpal v Indii a to konkrétně v Muktagiri. Jinak to není možné. To mi blesklo hlavou, když jsem poprvé viděl snímky bělostných chrámů, vodopádu a zeleně okolní džungle tohoto málo známého džinistického chrámu ve střední Indii.

Nejlepší místa v Indii jsou ta malá, neznámá, nepopsaná v zahraničních průvodcích. Člověk tu nepotká turistu, hotely a restaurace nenabízí západní kuchyni a děti tu neškemrají o propisku nebo rupii. A tak za cenu mírného nepohodlí člověk vidí tu pravou, turismem ještě nezkaženou, vstřícnou a pohostinnou, byť pro bělocha trochu nepohodlnou, Indii. Jedním z takových míst je i Maheshwar - malé městečko na břehu posvátné řeky Narmady.

Komunikace s Indy je někdy opravdu obtížná. Zde najdete přepis skutečného hovoru na jednom nádraží.