Madhjapradéš

Když se vydáte podél břehů jedné z nejposvátnějších řek Indie, víte, že cesta nebude úplně pohodlná. Na kole, mezi poutníky, v prachu a vedru indickým venkovem, kam se běžný turista nikdy nepodívá.

Projel jsem ji od pramene až k moři. Občas žádný komfort – ale s autentickými zážitky, které za to stojí.

Džinistické poutní místo Sonagiri na titulních stránkách zahraničních průvodců nenajdete. Také v rámci Indie není příliš známé. Má však své kouzlo malého a důležitého poutního místa. Zaujmout vás může klidná vesnická atmosféra, desítky bílých chrámů i dobrá dostupnost z hlavního města.
Strávit tu můžete dvě hodiny i tři dny. Záleží na tom, jak jste naladěni a co od Sonagiri očekáváte.

Pozorovat cvrkot a dění na břehu indické řeky má své neopakovatelné kouzlo. Modlitby poutníků, koupající se děti, pradleny i večerní obřad ohně.
Podobné scény spatříte v Indii na mnoha místech. Přesto jsou gháty řeky Narmady něčím jiné a svým způsobem úžasné. Stojí zato zde prožít celý den.
Podívejte se na komentovanou fotogalerii z jednoho takového místa.

Fotografie nejstarší a nejvýznamnější buddhistické stavby v Indii nechybí v žádném tištěném průvodci ani monografii věnované indickému umění. Snímky jejich čtyř bohatě sochařsky vyzdobených tóran, tedy vstupních bran, patří mezi nejpůsobivější.
Podívejte se tedy na komentovanou galerii snímků a nechte se jimi inspirovat třeba k návštěvě.

Představte si jeskynní malby typu Altamita nebo Lascaux. Jen starší o pár tisíc let. Bez turistického zázemí, bez parkoviště plného autobusů a fronty všudypřítomných turistů.
Najdete tu stáda jelenů a slonů, buvoly a tygry kreslené červenou hlinkou po skalních stěnách. Budete zde skoro sami. Bez průvodce. V zeleni tropické džungle. V srdci Indie. To jsou skalní malby v indické Bhimbetce.

Tolkien zřejmě inspiraci pro svoji roklinku z Pána prstenů čerpal v Indii a to konkrétně v Muktagiri. Jinak to není možné. To mi blesklo hlavou, když jsem poprvé viděl snímky bělostných chrámů, vodopádu a zeleně okolní džungle tohoto málo známého džinistického chrámu ve střední Indii.

Čitrakút (Chitrakoot) je přesně tím místem, které v zahraničním průvodci po Indii buď nedajdete nebo mu bude věnováno maximálně deset řádků. Pro miliony indických višnaistů je však pojmem, který všichni znají a mnozí i navštívili. Podle velkého indického eposu Rámájany zde totiž Ráma, Síta a Lakšmana strávili čtrnáct let svého vyhnanství.
Není proto divu, že se Čitrakút stal důležitým poutním centrem.

Vesnice, která má 10 000 obyvatel? Jedině snad v Indii. A Orcha (Orča) si zachovala všechny výhody malé vesničky. Chybí tu velká betonová monstra, špína a nekonečný dopravní ruch, které jsou tak typické pro jiná indická města. Najdete tu klid a pohodu. A spoustu krásných paláců.