Čitrakút (Chitrakoot) je přesně tím místem, které v zahraničním průvodci po Indii buď nedajdete nebo mu bude věnováno maximálně deset řádků. Pro miliony indických višnaistů je však pojmem, který všichni znají a mnozí i navštívili. Podle velkého indického eposu Rámájany zde totiž Ráma, Síta a Lakšmana strávili čtrnáct let svého vyhnanství.
Není proto divu, že se Čitrakút stal důležitým poutním centrem.

Indická přenosová soustava je beznadějně zastaralá a nikdy pořádně nefungovala. Je považována za nespolehlivou a údajně se v ní ztrácí více než 27 % vyrobené energie.
Tento proud mizí v kolabujícím vedení nebo je ukraden cestou mezi výrobou a spotřebitelem. Pokud kdokoli potřebuje rozsvítit žárovku, jako nejsnazší řešení se ukazuje jednoduše přehodit drát přes nejbližší vedení vysokého napětí a přivést takto proud ke svému obchodu, stánku nebo domu.

Vesnice, která má 10 000 obyvatel? Jedině snad v Indii. A Orcha (Orča) si zachovala všechny výhody malé vesničky. Chybí tu velká betonová monstra, špína a nekonečný dopravní ruch, které jsou tak typické pro jiná indická města. Najdete tu klid a pohodu. A spoustu krásných paláců.

Letošní cestování vlakem po Indii bylo dalším důkazem, že v této zemi není nikdy nic jisté. To, co předpokládáme, neplatí více než kdekoliv jinde. Člověk by řekl, že když si koupí lístek do první, tedy nejvyšší a nejlepší třídy, která se tu nabízí, že bude cestovat v pohodě a bez stresu.

Už několik dní se stravuji v londýnských bufetech. A pokaždé produkuji při každé večeři ohromné množství odpadu. Plastové talíře, papírové krabičky na jídlo, jednorázové příbory. To vše končí po večeři v odpadkovém koši.
S lítostí vzpomínám na čerstvé a nádherně zelené banánovníkové listy, na kterých servírují jídlo v jižní Indii.

Jedním z často zobrazovaných výjevů na zdech klášterů je takzvané „kolo života„ Bhavačakra. Setkáte se i s pojmem „kolo samsáry“ nebo „kolo bytí“. A právě u něj se vyplatí zastavit a prohlédnout si jeho symboliku. Co vyjadřuje a čeho si všímat?