Ind s turbanem na hlavě a plnovousem - to je častý obrázek mnoha cestopisů a dokumentů. Málokdo však již ví, že tito statní muži nejsou typickými představiteli Indů. Jedná se o sikhy - vyznavače sikhismu, třetího nejrozšířenějšího náboženství Indie.
Sikhismus se zrodil před pěti sty lety v Paňdžábu. I když jsou nyní sikhové rozšířeni po celé Indii, většinu jeho vyznavačů a poutních míst najdete právě zde na severozápadě indického subkontinentu.

Pokud jste alespoň jednou zavítali do uliček starého Delhi - Šáhdžahanabádu mezi Kašmírskou branou a ulicí Jampath, pak existuje kniha, kterou si musíte přečíst. Jedná se o dílo indického (později pákistánského) spisovatele, diplomata a básníka Ahmeda Aliho - Twilight in Delhi.

Studna v poušti může být pouhou dírou do země nebo nádhernou podzemní kamennou stavbou, centrem společenského dění a místem odpočinku. A právě takové jsou studny v pouštích na západě Indie. Nazývají se vávy a nacházejí se hlavně na území indických států Gudžarát a Rádžasthán. Voda je zde dostupná jen ve velké hloubce a tak se studny staly svébytným architektonickým dílem.

Ne, nezbláznil jsem se. Opravdu existuje teorie, která říká, že Ježíš byl jogín, který přišel do Palestiny z Indie, přežil ukřižování a vrátil se do Indie (přesněji do Kašmíru) a zemřel zde v pokročilém věku. Berte prosím následující text jen jako zajímavost, perličku a upozornění na jedno místo ve starém Šrínagaru. Vše je sepsáno v knize Ježíš žil v Indii od německého autora Holgera Kerstena.

Osmset šedesát tři (opravdu 863) chrámů na vrcholu jednoho kopce. To je poutní místo všech džinistů - Šatrundžaja, někdy také nazývaná Palitana podle blízkého města Palitana v indickém Gudžarátu.
Již mnoho století zde bohatí džinističtí obchodníci nechávají stavět a renovovat chrámy. Některé jsou obrovské a důležité, jiné se krčí v koutě a připomínají malou kapličku či naše boží muka u cesty.

Džinismus je jedním z indických náboženství a zároveň jedním z nejstarších náboženství světa. Ve své podstatě je velmi podobné buddhismu a také pochází ze stejné doby (5. století př. n. l.). Avšak ve srovnání s buddhismem je mnohem přísnější, plné askeze, zákazů a pravidel.Buddhističtí asketové si holí své hlavy, ti džinnističtí si vytrhávají chomáče vlasů. Buddhističtí mniši žádají o jídlo, džinističtí asketové je musí obdržet pouze a jedině bez žádání. A pokud nic nezískají do západu slunce, jdou spát o hladu.