Kolem posvátné vodní nádrže se procházejí sikhové v turbanech, z amplionů se ozývá melodické předčítání posvátné knihy Guru Granth doprovázené harmoniem. Zlato chrámu se odráží na vodní hladině. Je tu čisto a klid. Kde se vzal Zlatý chrám a co znamená pro vyznavače sikhismu?
Zaltý chrám
Vodní nádrž (Sarovar) nechal vybudovat guru Rám Dás v roce 1577 a pojmenoval ji Amritsar — jezero nektaru. Jeho následovník Ardžan nechal uprostřed nádrže postavit chrám. Pro zhruba dvanáct milionů sikhu je Harimandir, což je jiný výraz pro Zlatý chrám, tím nejsvětějším poutním místem v celém Paňdžábu i Indii.
A chrám je to opravdu zlatý. Jeho stěny jsou pokryty pláty zlata. I když byl v minulosti opakovaně poškozen, vždy jej komunita bohatých a oddaných vyznavačů sikhismu nechala obnovit. Právě práce pro společenství je jedním ze základních prvků sikhské víry. A tak o dary na opravy nebyla nikdy nouze.
Po vstupu do areálu a rituální očistě nohou v malém bazénku se před návštěvníkem otevře pohled na komplex bílých budov, vlastní bazén a Zlatý chrám uprostřed. Ten je s obvodovým chodníkem spojen mostem. Do chrámu vedou čtyři vchody ze všech světových stran.
Tyto brány se nazývají dveře pokoje, dveře obživy, dveře vzdělávání a dveře milosti. Symbolizují otevřenost víry a chrámu pro všechny lidi bez rozdílu původu, kasty a vyznání. Uprostřed chrámu probíhá kontinuálně předčítání Guru Granth Sahib, posvátné knihy sikhů.
Sikhové nemají profesionální kněze, modlitby tedy může vést každý z nich. Každá gurudvara však má svého Granthi, který organizuje denní bohoslužby a čtení z knihy. Granthi však není knězem, musí však ovládat Gurmukhi, což je písmo, ve kterém je napsán Guru Granth Sáhib a sestavil jej v 16. století druhý sikhský guru, Guru Angad Dev. Tito “ceremoniáři” by měli také být členy sikhské Chálsy a žít příkladným životem.
Každé ráno začíná zpěvem hymnu Asa Di Var. Tento hymnus složil první z guruů Guru Nának a je předzpíváván velmi melodickým způsobem.
Následně jsou zpívány další hymny z Guru Granth doprovázené hudebními nástroji. Tato část modlitby se nazývá Kirtan. Zvláštností je, že jednotlivé zpěvy u Guru Granth Sahib jsou organizovány do kapitol pojmenovaných po hudebních Rágách. V těchto talách (rytmických vzorcích) a “melodiích” dhuni jsou také předzpívávány. Další částí obřadu je kázání obvykle vycházející z sikhské historie. Následuje Anand Sahib — zpěv sepsán třetím guruem Amar dasem.
Následuje Ardas, kdy shromáždění sikhové stojí čelem ke knize a se zavřenýma očima opakují modlitbu. Během ní můžete slyšet často slovo Waheguru — chvála guruovi. Poté je Guru Granth Sahib otevřen na náhodné stránce a je přečten verš z horní levé strany. Tento text je považován za předpověď pro daný den.
Tímto způsobem probíhají obřady v domácnostech i gurudvarách. V Amritsaru a i jinde během slavností je však Guru Granth Sahib předčítán postupně od začátku do konce. Takové čtení (aknand) trvá 48 hodin. Guru Granth Sahib je každý večer kolem 22 hod odnášen do úkrytu a ráno přibližně v 4 hod přinášen v procesí zpět.
Do západních médii pronikly zprávy z Amritsaru nejvíce asi v roce 1984 během operace “Blue Star”. Indira Gandhi, tehdejší ministerská předsedkyně, nařídila násilím převzít kontrolu nad Zlatým chrámem, kde se opevnili členové jedné z militantních odnoží sikhské Chálsy a požadovaly samostatnost Paňdžábu.
I když tato akce byla pro Indii vojensky úspěšnou, nasazení tanků a děl odstřelujících komplex Zlatého chrámu se stalo “politickým debaklem” a výrazně změnilo vztah většiny sikhů k Indickému státu. O několik měsíců později tento konflikt dokonce vyvrcholil zavražděním Indiry Gandhiové jejími sikhskými strážci. Dodnes ukazují sikhové návštěvníkům stopy po kulkách na zdech komplexu.
Součástí chrámu je i Langar — společná jídelna, kde je denně zdarma obslouženo až 60 000 strávníků. Langar se také nazývá jídlo, které je tu podáváno. Je zásadně vegetariánské a jednoduché, obvykle se jedná o čočku Dal a placky chapati. Jen jednou jsem zažil, že byl Langar bohatší, dostali jsme navíc mango pickle a dva druhy omáček. K pití bývá voda.
Je úžasné pozorovat, jakým způsobem je možné hromadně nakrmit tolik lidí. Strávníci vstupují do jídelny po skupinách, sedí na zemi v dlouhých řadách, mezi kterými procházejí “číšníci” a z kýblů servírují omáčku. Pokud nechcete přídavek, stačí zakrýt talíř rukou a tím dát najevo, že máte dost.
Každý se také může přihlásit k pomoci v kuchyni nebo u nádobí. Pracují tu společně muži, ženy a často i turisté. Během víkendů a svátků je tu opravdu nával a tak číslo šedesát tisíc obsloužených není opravdu nadsazené.
Od návštěvníků, poutníků i turistů se vyžaduje dodržení několika pravidel. Do chrámu se chodí bosky, boty nechejte u některé z bran, jsou tu úschovny. Během období horka může být chůze bosky po rozpáleném bílém mramoru problém, proto jsou chodníky kolem nádrže i na mostě pokryty rohožemi z kokosového vlákna. Rohože jsou polévány vodou z nádrže a jejich neustálé zvlhčování alespoň na chvíli uleví unaveným nohám. Jedním z typických znaků sikhismu je turban kryjící nikdy nestříhané vlasy.
Proto se i od návštěvníků vyžaduje jakákoliv pokrývka hlavy. Stačí klobouk nebo šátek. Nikdy nesedejte na okraji bazénu s nohami směřujícími ke Zlatému chrámu. Pokud se tak stane, většinou vás místní taktně upozorní. A nakonec — v celém komplexu je zakázáno kouřit a pít alkoholické nápoje. Toto pravidlo platí i pro gurudvaru, ubytovnu poutníků, pokud se rozhodnete zde spát.
Zajímavosti
Harimandir je jediný chrám, do kterého nevedou vyvýšené schody. Opravdu — do Zlatého chrámu se setupuje směrem dolů.
Podle dochovaných pramenů položil základní kámen místní gurudvary muslim Mírán Mír. To je dalším důkazem sikhské víry, že všechna náboženství a lidé jsou si rovni a naše rozdílné víry jsou jen vyjádřením téhož nekonečného jsoucna.
V komplexu celé Gurudvary se nenacházejí žádné správní budovy. Sikhská samospráva Akal Takht se nachází v budově poblíž komplexu.
V gurudvaře je možné se zdarma ubytovat. Pro turisty je v ubytovně vyhrazeno několik místností. Dříve zde byly pouze matrace na zemi, nově přibyly postele tvořící jedno velké letiště a malá sprcha.
Podle mě ty původní matrace byly mnohem lepší, šetřily místo a vešlo se více nocležníků. I když nemáte omezený rozpočet, určitě se zde ubytujte. Atmosféra sikhské ubytovny stojí za to. Sám jsem tu spal mnohokrát během zájezdů i při soukromých cestách. Během vrcholné turistické sezony může být problém sehnat místo. Za to během období horka tu potkáte minimum lidí. Jednou v květnu jsem měl celou turistickou ubytovnu jen sám pro sebe. Je slušné před odchodem zanechat nějaké drobné jako dar gurudvaře. Strážci vás na to obvykle upozorní.
Další pamětihodnosti Amritsaru
Jallianwala Bagh
Jallianwala Bagh neboli studna je uzavřené prostranství obklopené zdmi jen pár minut od Zlatého chrámu. 13. dubna 1919 se zde odehrál známý “Amritsarský masakr”, kdy britské jednotky zahájily palbu do davu shomážděných Indů. Tito neměli možnost úniku a celkem zde zahynulo zhruba 1 600 lidí. Jediný východ z prostranství totiž blokovali vojáci a tak jediní, kdo se zachránili, byli ti, kteří se vrhli do místní studny.
“Silver Temple”
Hinduistický Stříbrný chrám jako chabá kopie toho sikhského. Nicméně za návštěvu stojí.
Muzeum
V druhém patře gurudvary je malé muzeum sikhismu. K vidění jsou však jen obrazy guruů a několik jejich osobních věcí. Bez této atrakce je možné se obejít.
A na závěr ještě ukázka jednoho z Kirtanů — zpěvu hymnů z Guru Grant Sahib doprovázeného hudbou.
Ubytování poblíž chrámu
V gurudvaře je možné se zdarma ubytovat. Pro turisty je v ubytovně vyhrazeno několik místností. Dříve zde byly pouze matrace na zemi, nově přibyly postele tvořící jedno velké letiště a malá sprcha.
