Asi byste nečekali, jak lehce se dá překonat řeka, když zrovna chybí most. V některých částech jižní Indie totiž zajišťují služby převozníka zajímavé a dost originální čluny – kulaté korakly.
Sám bych neřekl, co všechno se do takové „proutěné mísy“ vleze. Lidé, náklad, kolo a jen tak mimochodem i jedna motorka.
No, neutopili jsme se. Skoro bych řekl, že těch motorek by se do člunu vešlo i víc.

Počítá se mezi 12 nejdůležitějších míst Indie zasvěcených Šivovi. Pramení tu Gódávarí – jedna ze sedmi posvátných řek. Je poutním místem a přitom zůstal dostatečně malým a skromným.
Trimbak má v sobě vše, co by vás mohlo zajímat. Hojně navštěvovaný chrám, dávnou legendu o zrození řeky, možnost pěšího výšlapu do kopců a velmi fotogenické okolí.

Když si brzy ráno přivstanete, uvidíte na zápraží indických domů krásné obrazce.
A když vstanete ještě dřív, za východu slunce, můžete pozorovat ženy a dívky, jak je kreslí rýžovou moukou do prachu přede dveřmi.
Jsou pomíjivé. První vítr, déšť a nohy příchozích je smetou. Další den je ale ženy opět nakreslí. To vše pro bohyni Lakšmí, která přináší štěstí a hojnost do domu.

Druhý největší porost mangrove v Indii je místo zahalené mlhou, plné řek a bažin. Je to úžasný ostrůvek divočiny obklopený kulturní krajinou. Je to místo střídajícího se přílivu a odlivu, hejn ptáků, úzkých průlivů a kanálů, keřů a stromů na pomezí moře a pevniny.
Není nejznámější ani světově největší. I přes to vše jej určitě zařaďte do svého plánu cesty jižní Indií.

Kamera. Klapka, jedem.
Zahrál jsem si totiž roli v indickém filmu. No roli… řekněme, že spíše roličku. Ale i to se počítá. A vypil jsem u toho pět zelených kokosáků.
Prý dobrý. Tak jdeme na další záběr.