Jízdenky na indické vlaky jsou často vyprodané několik měsíců předem. To může být problém, pokud jedete do Indie jako turisté.
Naštěstí existuje možnost, jak se zaregistrovat v systému indických železnic a lístek si objednat z pohodlí domova. Sepsal jsem pro vás návod krok za krokem jak na to.

Džinistické poutní místo Sonagiri na titulních stránkách zahraničních průvodců nenajdete. Také v rámci Indie není příliš známé. Má však své kouzlo malého a důležitého poutního místa. Zaujmout vás může klidná vesnická atmosféra, desítky bílých chrámů i dobrá dostupnost z hlavního města.
Strávit tu můžete dvě hodiny i tři dny. Záleží na tom, jak jste naladěni a co od Sonagiri očekáváte.

Nejdeštivější místo na světě, hluboké rokle a zelený tropický prales. To vše přivedlo Indy na severovýchodě Indie ke speciální technice, jak překonávat řeky. Využili rychle rostoucí pralesní stromy a natáhli jejich kořeny nad vodou.
Za pár lety jim takto vyrostly úžasné živé mosty. Staly se tak symbolem a hlavní turistickou atrakcí státu Méghálaja.

Toto místo se nazývá Triveni Sangam neboli soutok tří řek. Jenže na mapě najdete jen dvě – Gangu a Jamunu. Ta třetí se jmenuje Saraswasti a je neviditelná.
Soutoky řek mají obecně v hinduismu zvláštní roli. Právě proto je Prayag důležitým poutním místem. Najdete jej v severní Indii pár hodin cesty vlakem od Váránasí.

Hospody a nálevny nejsou v Manipuru označené. Vládne tu totiž částečná prohibice. Buď vás tam vezme někdo, kdo ví, co hledá, nebo na ně narazíte náhodou. Na venkově to není problém, jsou všude. Ve městě mě tam zavedl místní průvodce.
I když sám nepiju, bylo zajímavé pozorovat atmosféru tolik odlišnou od zbytku Indie.

Najdete je na všech indických ulicích. Malé stánky, kde lze koupit a legálně vyzkoušet jednu z nejrozšířenějších drog světa. Betel. O indické zálibě v jeho žvýkání svědčí červené šplíchance slin na chodnících a zejména pak zabarvené a zkažené zuby jeho uživatelů.
Po prvním soustu se závisláky určitě nestanete. Co vede lidi k tomu, že betel žvýkají?