Staré dobré časy, kdy vstupné do Červené pevnosti v Dillí bylo 1,5 Rupie, jsou dávno pryč. Platilo pro všechny jednotně. Nyní Indové zaplatí 35 Rs, ale zahraničního turistu tu oškubou o šílených 550 rupek!
Ano, v Indii, stejně jako v mnoha dalších asijských zemích, platí dvojí ceny na vstupné. Jako turisté tu zaplatíte mnohem víc než domorodci. A nejsou to jen tak nějaké drobné.
Podívejme se, proč je to špatně.

Až si zase budete někdy stěžovat, že venku prší, vyhledejte si, kde leží Cherrapunji - nejdeštivější místo světa. Já tam monzunové období zažil na vlastní kůži.
K severovýchodní Indii déšť prostě patří. V létě tam leje tolik, že vám nezbude nic jiného, než sedět v čajovně, anebo nekonečně moknout.

Původně jsem na tu plantáž jel jen fotit. Ale sběračky čaje v indickém Ásámu byly tak milé a upovídané, že jsem s nimi zůstal téměř celý den a zapojil se do procesu trhání a zpracování čaje.
Byla to dřina. Jak fyzicky, tak i jazykově. Ony nemluvily anglicky a já ásámštinu neovládám. Takže večerní sklenička čaje, kterou jsem si unavený dal, byla opravdu zasloužená.

Urazit 96 kilometrů vlakem po úbočí Himálaje tu trvá 5–6 hodin. Trať překoná převýšení téměř jeden a půl kilometru a jet rychleji prostě nejde.
Indická úzkokolejka do Shimly je právem jedním z technických zázraků britského stavitelství. I proto byla zapsána na seznam světového kulturního děditství UNESCO.

Historie ovlivňování krajiny člověkem je delší, než si někdy občas dokážeme představit. Před zhruba 2 000 lety změnili jihoindičtí Čolové tok řeky, postavili přehradu a zúrodnili obrovské území.
Ta přehrada tu zůstala dodnes.

Ano, ten nadpis je pravdivý. I v jižní Indii můžete najít kus Tibetu, buddhistické mnichy a jejich kláštery uprostřed vedra a zeleně.
Většina z nás má buddhistické kláštery spojené s Himálajem a severem země. Málokdo ale tuší, že i na jihu najdete tibetskou komunitu o téměř 10 000 členech.