Kamera. Klapka, jedem.
Zahrál jsem si totiž roli v indickém filmu. No roli… řekněme, že spíše roličku. Ale i to se počítá. A vypil jsem u toho pět zelených kokosáků.
Prý dobrý. Tak jdeme na další záběr.

Přejel jsem Indii na kole a byl to neskutečný zážitek.
Měli byste to také někdy zkusit. Je to ideální způsob, jak si užít krajinu, vyhnout se zprofanovaným památkám, popovídat si s lidmi a dostat se na nevšední místa.
A víte, co dělat, když omylem vjedete na indickou dálnici? Já už ano.

Koloniální Indie, pletichy a vztahy mezi britskými úředníky a jejich rodinami. Nadřazenost domorodcům i kastovnictví mezi bílými. Atmosféra horské stanice Shimla, malého ostrůvku té „pravé Británie“ uprostřed indických hor.
To vše popisuje ve svém nedokončeném románu “The Hill Station” J.G. Farrell. A stojí za přečtení.

Pozorovat cvrkot a dění na břehu indické řeky má své neopakovatelné kouzlo. Modlitby poutníků, koupající se děti, pradleny i večerní obřad ohně.
Podobné scény spatříte v Indii na mnoha místech. Přesto jsou gháty řeky Narmady něčím jiné a svým způsobem úžasné. Stojí zato zde prožít celý den.
Podívejte se na komentovanou fotogalerii z jednoho takového místa.

Ano, máte pravdu. Ten nadpis je mírně ironický. Na severoindický Rišikéš a lekce jógy si totiž názor musí udělat každý sám.

Fotografie nejstarší a nejvýznamnější buddhistické stavby v Indii nechybí v žádném tištěném průvodci ani monografii věnované indickému umění. Snímky jejich čtyř bohatě sochařsky vyzdobených tóran, tedy vstupních bran, patří mezi nejpůsobivější.
Podívejte se tedy na komentovanou galerii snímků a nechte se jimi inspirovat třeba k návštěvě.