Indií na kole od čajovny k čajovně

Odkud a kam a kolik

• Ze západního pobřeží Indie na to východní, podle toku řeky Kaveri. Od pramene k ústí do moře.
• Skrz státy Karnátaka a Tamilnádu.
• Celkem 1 050 km.

Směr určuje řeka

Cesta na kole podle řeky Kaveri byla zpočátku prudká a divoká. Jel jsem po horských cestách a silničkách, často mimo přímou trasu.

Kaveri totiž pramení na západě subkontinentu na hřebeni Západních Ghátů. První část svého toku směrem na východ vede po úbočí hor, proráží kaňony a tvoří krásná údolí se svahy porostlými zelení, částečně původním pralesem a částečně už nově vysazenými kávovníkovými plantážemi.

Dole pod Gháty se řeka rozšiřuje, klikatí a meandruje. Vede obydlenou zemědělskou krajinou, po rovině. Tady se kilometry na kole dají nabrat velmi rychle. Doprava tu ale houstne. Proto jsem raději odbočil na venkovské malé silničky, toulal se několik dní venkovem a občas si nechtě zabloudil.

Na pomezí států Karnátaka a Tamilnádu protéká Kaveri hlubokými zalesněnými údolími a několika přírodními rezervacemi. V zimním období je tu prý možné spatřit i stáda divokých slonů.

Já to štěstí v létě neměl.

Pár kilometrů za vodopády Hogenakkal jsem definitivně sjel do nížin. Celé Tamilnádu je odtud až k pobřeží jedna velká a rovná placka.

Kilometry tu rychle ubývají a tak byl nejvyšší čas zvolnit. Jinak bych ke břehu Bengálského zálivu dojel příliš brzy. Naštěstí je tu stále na co koukat. Jel jsem proto…

Od chrámu ke chrámu

Běžný program dne: vyrazit brzy ráno, skoro za tmy, když se Indie ještě probouzí, rychlý přesun na kole do dalšího města, najít ubytování a pak si až do večera užívat jihoindické chrámy a jejich barevné věže gópuram. Účastnil jsem se náboženských obřadů a pozoroval život v rozsáhlých chrámových okrscích.

Každé ráno jsem snídal idli v malých restauracích u cesty a večer si dával výborné zeleninové jídlo nebo jen tak poseděl s poutníky v čajovně. A druhý den brzy ráno zase popojet o kus dál. Od chrámu k chrámu, od města k městu.

Indický čaj o půl sedmé ráno

Nejlepší indický čaj je ten první čaj dne. Většina národa ještě spí, ale čajovny na ulici přímo před hotelem už mají otevřené pro první nedočkavce, pro studenty mířící do školy, pro brzké cestující a také pro cyklisty.

Čerstvý, hustý, horký a voňavý mléčný čaj vás ráno nakopne a dodá energii ke šlapání. A protože Indové čaj milují, najdete podobné čajovny všude podél cesty.

Vždy, když už jsem toho šlapání měl plné zuby, objevila se nějaká ta čajovna u krajnice. Někdy luxusní a jindy jen v podobě pár prken a oprýskaného hrnce. Čajem jsem den začínal a čajem jsem den končil.

Nejlepší občerstvovací stanice na světě

Je bez debaty stánek se zelenými kokosáky. Kokosové palmy jsou tu běžné stejně jako u nás jabloně. A není lepší pití pro unaveného cyklistu než čerstvý zelený kokosový ořech. Minimálně jeden denně. Prodavači je nabízejí podél cesty a tak se tyto improvizované stánky stávaly mojí běžnou zastávkou.

Na cyklistu tu všichni mávají

Skutečně. Skoro všichni. Děti, dospělí, zemědělci pracující na polích i žáci během školní přestávky. Kdekoliv zastavíte, budete centrem pozornosti a lidé si s vámi budou povídat.

Možná právě to bylo na celé cestě to nejkrásnější. Ne památky, ne ujeté kilometry. Ale setkání se stovkami milých lidí. Zvlášť na venkově a v místech, kam turisté, ani ti indičtí, běžně nejezdí.

Spal jsem v paláci i v chatrči

Když jedete takto naslepo Indií, nikdy nevíte, kam dojedete a kde budete spát. Některé večery to vyšlo a některé večery zase ne. A tak jsem spal v palácích za pakatel a jindy zase v drahých chatrčích.

Počítejte s tím, že na indickém venkově, zejména mimo turistické oblasti, není důvod existence hotelů, hostelů ani jiných ubytoven. Takže vám nezbude nic jiného, než se poptat místních, domluvit si spaní u někoho doma, odbočit do poutnického ášramu, ustlat si ve sborovně školy nebo na zápraží hinduistického chrámu.

Ve městech, která jsou cílem poutníků, s ubytováním není problém. U každého chrámu najdete lepší či horší ubytovny. No a když pak dorazíte na místa, kam míří i jiní bílí turisté, není o nabídky noclehu nouze.

Prašnou cestou i po nové dálnici

Takže konečně se dostávám k odpovědi na úvodní otázku: „Co dělat, když omylem vjedete na indickou dálnici?“

Odpověď je jednoduchá. Neřešte to. Nic se totiž neděje.

V Indii po dálnici jezdí cyklisté celkem běžně. Občas tu potkáte luxusní auťák a jindy zas povoz tažený párem buvolů. Mezi tím vším se proplétají motocyklisté, cyklisté a občas nějaký ten pes.

Jsou tu krásné kvalitní rovné úseky, které jindy bez varování ústí doprostřed města a jeho dopravního zmatku. A když řidič autobusu potřebuje zastavit v restauraci na druhé straně dálnice, jednoduše se otočí a střihne to pár set metrů v protisměru.

Vy jako cyklisté mezi tím vším budete působit naprosto přirozeně. To, že na dálnici není stín a cesta je nudná, je ovšem jiná kapitola.

Na indickém kole Hero jezdí jen ti praví hrdinové

Klasické indické kolo značky Hero nemá převody a je těžké jak kráva. Já tu koupil jinou indickou značku — Montra s přehazovačkou a trochu lepší výbavou. No, řekněme, že nebylo nejhorší.

Po zhruba 500 kilometrech začalo vše na kole vrzat a po tisícovce potřebovalo vážnější údržbu. Kvality našich evropských kol prostě nedosáhlo. Ale zas na druhou stranu – co byste čekali za pět tisíc korun, že? Zvlášť, když jsem jej pak v cíli úspěšně prodal.

A pár praktických informací na závěr

• Sledoval jsem tok řeky Kaveri od pramene k ústí. Na jihu v tom užším místě subkontinentu.
• Urazil jsem celkem 1 050 km.
• Bylo levnější koupit indické kolo, než platit poplatky za přepravu vlastního kola letadlem
• Kvalitní kola (myšleno minimálně s přehazovačkou) seženete obvykle jen v hodně velkých městech. Jinde prodávají těžké a nevhodné indické herky.
• S náhradními díly může být cestou problém.
• Jakékoliv kvalitnější kolo se ale dá objednat online v indickém eshopu a nechat si si jej poslat do libovolného indického města. Jen to bude trvat.
• Na kole si indický venkov můžete užívat v podstatě kdekoliv. Indie je veliká a míst k objevování je tu mnoho.
• Podobnou trasu, kterou jsem projel na kole, šel pěšky Alastair Humphreys, doporučuji si přečíst jeho cestopis There are other rivers.