Indické zajímavosti

Indické zajímavosti

Perličky, specifika a jinakosti Indie

Jednota Indie tkví v její rozmanitosti. To, co najdete kdekoli na světě, najdete i v Indii; ale co vidíte, slyšíte, hmatáte, chutnáte a čicháte v Indii, to se nevyskytuje nikde jinde. Na to můžete vzít jed.

(Vladimír Miltner)

Ne vše indické je pro Evropana pochopitelné. Mnohé v Indii může být na první pohled šokující a nepříjemné.

V každém případě je však Indie krásná a zajímavá země. Pobyt v ní může být silný a rozhodně nezapomenutelný.

Indii buď milujete nebo ji nenávidíte. Nic mezi tím. A pozor – Indie může být návyková.

Houba vyrůstající z housenky - moje nejdražší svačina v životě Pavel Hodál 23. 2. 2024
Na pultech s ovocem a zeleninou se běžné žampiony prodávají za přibližně 180 Kč/kg, Shiitake stojí asi třikrát tolik a lanýže mohou dosáhnout ceny desetitisíců za kilogram.

Nicméně, všechny tyto ceny blednou ve srovnání s housenkovou houbou, jejíž cena v Indii atakuje přibližně 0,5 milionu v přepočtu na české koruny a v zahraničí její cena může dosáhnout závratných 2,2 milionu Kč. Podotýkám, že se skutečně jedná o cenu za 1 kilogram sušené houby.

A já ji jen tak obyčejně snědl na svačinu.

Pojďte se mnou na trh. Pro trochu toho koriandru, mango a ryby na špejli

Mám rád tržnice. Nemyslím tím rádoby farmářské trhy a už vůbec ne sterilní a nudné hypermarkety. V Indii fungují trhy jinak. Indické tržnice jsou velmi živé a barevné. Je to něco, co vás nikdy nepřestane udivovat šíří nabídky a hlavně energií, která tu panuje.
A ještě než se zeptáte, rovnou vám odpovím: “Ne, pečené netopýry jsem tu nikdy neviděl ani nejedl.”
Číst více

Na tahu po manipurských nelegálních hospodách

Hospody a nálevny nejsou v Manipuru označené. Vládne tu totiž částečná prohibice. Buď vás tam vezme někdo, kdo ví, co hledá, nebo na ně narazíte náhodou. Na venkově to není problém, jsou všude. Ve městě mě tam zavedl místní průvodce.
I když sám nepiju, bylo zajímavé pozorovat atmosféru tolik odlišnou od zbytku Indie.
Číst více

Červené zuby za pár rupií - betel je v Indii stejně legální droga jako třeba tabák

Najdete je na všech indických ulicích. Malé stánky, kde lze koupit a legálně vyzkoušet jednu z nejrozšířenějších drog světa. Betel. O indické zálibě v jeho žvýkání svědčí červené šplíchance slin na chodnících a zejména pak zabarvené a zkažené zuby jeho uživatelů.
Po prvním soustu se závisláky určitě nestanete. Co vede lidi k tomu, že betel žvýkají?
Číst více
4 důvody, proč zajít v Indii k holiči Pavel Hodál 11. 1. 2020
Přiznám se, že každoročně hraji v Indii jednu „hazardní hru“. Nechávám se tu totiž ostříhat a oholit.
Je to jako ruleta. Nikdy nevím, jak to dopadne a jestli to vůbec vyjde.

Na exkurzi v indické nelegální palírně alkoholu

Alkohol si ve státě Manipur oficiálně nekoupíte. Je to „suchý stát“. Na většině jeho území je vyhlášená prohibice. Jenže tak nějak polovičatě. Ve skutečnosti se tu prodává doslova na každém kroku. Jen vědět, kde hledat.
Na ilegální palírny jsem samozřejmě narazil také. Proces výroby alkoholu z rýže je překvapivě jednoduchý a po staletí se nezměnil.
Číst více

Jak drahé jsou památky v Indii a proč je to celé špatně

Staré dobré časy, kdy vstupné do Červené pevnosti v Dillí bylo 1,5 Rupie, jsou dávno pryč. Platilo pro všechny jednotně. Nyní Indové zaplatí 35 Rs, ale zahraničního turistu tu oškubou o šílených 550 rupek!
Ano, v Indii, stejně jako v mnoha dalších asijských zemích, platí dvojí ceny na vstupné. Jako turisté tu zaplatíte mnohem víc než domorodci. A nejsou to jen tak nějaké drobné.
Podívejme se, proč je to špatně.
Číst více
Představte si, že vám někdo leje kýble vody za krk, od rána do večera Pavel Hodál 13. 12. 2019
Až si zase budete někdy stěžovat, že venku prší, vyhledejte si, kde leží Cherrapunji - nejdeštivější místo světa. Já tam monzunové období zažil na vlastní kůži.
K severovýchodní Indii déšť prostě patří. V létě tam leje tolik, že vám nezbude nic jiného, než sedět v čajovně, anebo nekonečně moknout.
Brigáda na čajové plantáži je náročná. Zvlášť, když ji českému učiteli nezaplatí Pavel Hodál 2. 11. 2019
Původně jsem na tu plantáž jel jen fotit. Ale sběračky čaje v indickém Ásámu byly tak milé a upovídané, že jsem s nimi zůstal téměř celý den a zapojil se do procesu trhání a zpracování čaje.
Byla to dřina. Jak fyzicky, tak i jazykově. Ony nemluvily anglicky a já ásámštinu neovládám. Takže večerní sklenička čaje, kterou jsem si unavený dal, byla opravdu zasloužená.