Helena Norberg-Hodge byla jedním z prvních cizinců, kteří navštívili Ladakh poté, co byl v roce 1974 otevřen světu. Ladakh je odlehlá oblast Indie, ležící za hradbou himalájských vrcholů. Po staletí si zachovávala svoji izolovanost a svébytnou kulturu. Ladačané, vyznávající převážně buddhismus, žijí v pozoruhodném souladu s místní drsnou přírodou.
Kniha Ancient futures (Dávné budoucnosti) je tím nejlepším, co lze o původním životě v Ladakhu najít. Autorka měla totiž příležitost pozorovat místní společnost, zvyky a sociální vazby ještě před tím, než je nenávratně ovlivila indická (myšleno jiná, nehimalájská) a později i západní kultura.

Roku 1526 dobyl afghánský vládce Bábur Indii. Do konce života mu zbývaly čtyři roky, ale i tak stihl založit největší indickou vládoucí dynastii - byl prvním z takzvaných velkých Mughalů. O jeho osudu se můžete dočíst v románu Říše Mughalů - Nájezdníci ze severu.

Základ indické klasické hudby je tvořen převážně melodií a rytmem. V pozadí zní základní tón a nad ním se vytváří melodie. Zatímco hudebníci na západě rozvíjeli hudební koncepty harmonie a kontrapunktu, v Indii zůstali věrní jednoduchosti a síle melodické stupnice a rytmu. " src="/sites/all/modules/wysiwyg/plugins/break/images/spacer.gif"> Principem není hra podle pevně dané a zkomponované partitury, ale improvizace v rozmezí pevně daných pravidel rytmu (tala) a rozpětí not (raga).

Když jsem v roce 1997 poprvé přijel do Lehu, největšího města Ladakhu, ničím se nelišil od jiných indických měst. Pro zahraniční turisty nabízel běžnou směs levných i drahých hotelů, restaurací a služeb. Každý si mohl vybrat, zda se nají v malé jídelničce s místními za pár rupií nebo půjde do restaurace zaměřené na turisty. Ale místa a věci se mění.

Pokud se vám líbila kniha Milionář z chatrče, mohl by vás zaujmout také román Bílý tygr od Adiga Aravinda. Jedná se o podobný typ příběhu - jak chudý chlapec ke štěstí přišel. Bez jakéholkoliv patosu a velmi čtivě v něm Adiga popisuje drsnou realitu indického života chudých, korupci a bezvýchodnoou situaci, kdy bez známostí, úplatků a zločinu není běžný člověk schopen vymanit se prostředí daného narozením.

V diskuzním fóru se objevil dotaz, jak se co nejrychleji dostat po příletu do Indie nahoru do Ladakhu.
Možnosti se nabízejí tři. Dvě z nich jsou pomalé a ta třetí je dražší.
V prvé řadě je potřeba si uvědomit, že v Indii se běžně překonávají obrovské vzdálenosti. To, co je u nás nedaleko a pár minut jízdy po dálnici, je v Indii otázkou dlouhých hodin natřásání v autobuse po nekvalitních silnicích. Počítejte s tím.

Jeďte do Indie po zemi. Je to zážitek. V devadesátých letech, kdy ceny letenek byly vyšší než dnes a platy nižší, byla cesta po zemi přes Turecko, Irán a Pákistán pro spoustu studentů jedinou možností jak se do Indie podívat.
Zatímco v roce 1995 stála letenka těžko dostupných dvacet tisíc, tak my zvládli pozemní trasu Brno - Attari Road (hraniční přechod Indie-Pákistán) za 97 amerických dolarů a 10 dní!

Zhruba 40 kilometrů od města Dharmapuri v jižní Indii prorazila řeka Kaveri úzkou soutěsku a padá dolů v impozantních vodopádech. Nejkrásnější jsou v období monzunů. My měli to štěstí, že jsme tam právě tehdy byli.
Vodopády nazývané Hogenakkal leží nedaleko hranice mezi státy Karnataka a Tamilnádu.

Do další návštěvy Indie mi zbývají více než dva měsíce a chuť na pravé indické jídlo vzrůstá. Příjemným řešením může i pro vás být návštěva indické restaurace Goa v Brně. Restauraci najdete ve sklepních prostorách na ulici Geislerova 34 v Židenicích. Na interiéru je sice vidět, že restaurace je předělaná z jiného typu stravovacího zařízení, ale prostředí je útulné. Zdi zdobí fotografie a obrazy z Indie, prostředí není zakouřené a hlavně - obsluha je milá a jídlo dobré.

Jedním z nejstarších a nejpůsobivějších klášterů severní Indie je bezesporu klášter Tabo. Nachází se ve vesnici Tabo v údolí Spiti.
Zatímco jiné běžně dostupné kláštery severu Indie a zejména Ladakhu trpí v poslední době přílišnou pozorností turistů, klášter Tabo si zatím udržel svoji klidnou atmosféru.