Každý další rok pak přibývaly lepší hotely i restaurace a služby se přizpůsobovaly rostoucí poptávce zahaničních návštěvníků. Postupně vymizely malé hotýlky, kde se dalo přespat za pár rupií. Také struktura vlastníků se mění. Mnoho podniků změnilo majitele a nyní je vlastněno ne Ladakčnany, ale Kašmířany a jinými Indy.
Majitel hotelu, kde jsme spali posledně, pocházek z jižní Indie — z Keraly a svůj život dělí na půl roku v Ladakhu a půl roku na plážích Goy, kde má restauraci. A protože všichni musí během sezóny trvající dva a půl měsíce vydělat, nasazují ceny výrazně výš než jinde.
Začal jsem se proto zajímat o změny, které Ladakh podstoupil od roku 1974, kdy byl otevřen pro indické i zahraniční turisty. Nyní, po několika desetiletích, se stává malou, i když příjemnou, turistickou pastí. Pokud vás téma původní kultury Ladakhu opravdu zajímá, doporučuji úžasnou knihu “Dávné budoucnosti” od Heleny Norberg-Hodge.
Leh v roce 1873
Na stránkách British Library jsem našel zajímavý snímek bazaru v Lehu v roce 1873. Jedná se o dnešní Bazaar street. V pozadí je vidět královský palác. Pro srovnání připojuji vlastní snímek z roku 2009.
A jen připomínám, že až do 60. let dvacátého století vedla do Ladakhu jen pouhá stezka. První silnice začala stavět až od roku 1962 z Kašmíru. A silnice z Manali byla otevřena až v roce 1989.
Původní fotografie byla pořízena panem Edwardem Francis Chapmanem v roce 1873 během Yarkandské mise v roce 1873-74. Tato výprava, kterou vyslala britská indická vláda, měla zdánlivě uzavřít obchodní smlouvy s Amirem z Yarkandu a Kashgharu. Amir, Yakub Beg, založill nezávislé království v rámci čínského Turkestánu, které však mělo jen krátké trvání.
Mise však měla hlubší cíl — shromáždit dostatek zpravodajských informací o této doposud z velké míry neznámé oblasti. Britové chtěli být o krok vpředu před Rusy v rámci takzvané “Velké hry”, bojem mezi Velkou Británií a Ruskem o nadvládu nad střední Asii.
Britové získali geografické a historické informace o celé oblasti, stejně jako přehled přírodních zdrojů a navázali diplomatické vztahy s knížectvími na cestě z Kašmíru přes Tibet do čínského Turkestánu. Leh se nachází na staré obchodní cestě, na křižovatce cest Centrální Asií.
Převzato ze stránek Britské knihovny
Dlouho nepřístupný Ladakh
Až do 60. let dvacátého století vedla do Ladakhu jen pouhá stezka. První silnice začala stavět až od roku 1962 z Kašmíru. A silnice z Manali byla otevřena až v roce 1989.
