hinduismus

Ganéša je bůh se sloní hlavou. V Indii na něj narazíte velmi často. Patří totiž k těm oblíbeným a hojně uctívaným. Kdo by neměl rád "odstraňovatele překážek, boha všech začátků, ochránce učenců a studentů, boha moudrosti, strážce rodinného krbu..."

Největší duchovní oslava na naší planetě. Není proč by Vás hned první věta měla zaskočit, je to opravdu tak. Miliony lidí a miliony lidí přijíždějí na určené místo za jediným cílem – duchovní očistou. Mela znamená koupel a je to místo, kam se sjíždějí poutníci, rodiny s dětmi, duchovní i turisté nejen z Indie, ale z celého světa. To, co my Evropané možná nedokážeme pochopit, je jak se takové množství lidí může organizovaně sejít za konkrétním duchovním cílem místo vidiny například divoké techno party. Ale fakta hovoří sama za sebe, víra je početnější než koníčky.

Indie je někdy nazývána zemí tisíce bohů. A opravdu - v hinduismu je těch bohů a bůžků velké množství. Pokud k nim připočteme i jejich ženské protějšky a zejména avatary (další vtělení boha na zemi), dostáváme velmi bohatý a rozvětvený panteon. Vyznat se v nich bývá obvykle problém, zvlášť při první návštěvě Indie. Bohové bývají často symbolicky zobrazeni s různým množstvím rukou, tváří a v různých podobách. Jednou z možností, jak se v nich vyznat, je podle jejich jízdního zvířete - tzv. vahany.

Na zájezdech se mě klienti často ptali na lingam. Je to jeden z nepřehlédnutelných symbolů Indie. Lingam, linga, šivling. Má mnoho podob, ale je nezaměnitelný. Jedná se o falický symbol plodivé síly hinduistického boha Šivy. Někteří tvrdí, že znázorňuje mýtickou horu Méru. Jiní, že se jedná o symbol božské energie. Často bývá znázorňován společně s jóní - symbolem ženskosti a bohyně Šaktí.

Čitrakút (Chitrakoot) je přesně tím místem, které v zahraničním průvodci po Indii buď nedajdete nebo mu bude věnováno maximálně deset řádků. Pro miliony indických višnaistů je však pojmem, který všichni znají a mnozí i navštívili. Podle velkého indického eposu Rámájany zde totiž Ráma, Síta a Lakšmana strávili čtrnáct let svého vyhnanství.
Není proto divu, že se Čitrakút stal důležitým poutním centrem.

Málokdo má čas a chuť číst velké indické eposy Mahábháratu a Rámájanu v originále. Přeci jen v případě Mahábháraty se jedná o 100 000 dvojverší v 18 knihách. V případě Rámájany byste museli přečíst o něco méně - jen 24 000 dvojverší. Pro srovnání - texty Starého a Nového zákona by se do Mahábháraty vešly patnáctkrát. Kompletní text Mahábháraty a Rámájany v češtině nikdy nevyšel. Přečíst si můžeme jen úryvky a dílčí epizody.

Jsou knihy, které čteme kvůli jejich obsahu a je nám jedno v jakém formátu. Třeba jako prostý text ve čtečce e-knih. Pak jsou ale knihy, které nás zaujmou nejen obsahem, ale svoji úpravou, nádhernou sazbou, ilustracemi a obálkou. K takovým knihám patří i "Ó Matko Lakšmí, dej mi dar!" od naší indoložky Hany Preinhaelterové.