Minulé léto kamarád naletěl. Pečlivě připravený plán cesty vzal za své hned první den po příletu do Delhi, když uvěřil kašmírským naháněčům, že na silnici do Ladakhu je zával. Před tím jsme strávili jedno celé odpoledne plánováním trasy, počítáním dnů a hodin tak, aby jeho cesta po Indii byla co nejplynulejší.
No a v Delhi se dozvěděl od chlápka na ulici, že za městečkem Manali je zával a silnice nahoru je neprůjezdná.

Nejzajímavější místa člověk najde často náhodou. Třeba když zabloudí v himálajském cedrovém lese.
Letos jsme takto objevili plantáže marihuany.

Už dlouho probírám knihy z mé indické sbírky a píšu sem, co číst, a proč to stojí za to. Ale nastal čas na malé varování. V poslední době se mi do ruky dostaly i tituly, kterým je lepší se vyhnout.

Blíží se léto a tak jako každý rok, i letos jsem začal dostávat dotazy na cestu do Kašmíru. Zatímco šance navštívit pákistánskou část je vzhledem k situaci v zemi minimální, do Kašmírského údolí spadajícího pod Indii míří stále více místních i zahraničních turistů. A mnozí z nich řeší, nakolik je bezpečné cestovat po kašmírském údolí.

Toto je pohled na věc turistického průvodce, co sem jezdí už více než 25 let.

Ganéša je bůh se sloní hlavou. V Indii na něj narazíte velmi často. Patří totiž k těm oblíbeným a hojně uctívaným. Kdo by neměl rád "odstraňovatele překážek, boha všech začátků, ochránce učenců a studentů, boha moudrosti, strážce rodinného krbu..."

Jsou památky, které na fotografiích vypadají mnohem lépe než ve skutečnosti. Na místě vás pak nemile překvapí svojí šedí, ruší vás okolní zástavba, monument se najednou zdá menší než na snímcích... Vy jen s obtížemi hledáte přes rušnou magistrálu ten správný úhel, který fotograf zvolil, když jste si prohlíželi záběry někde v časopise. A pak je tu Tádž Mahal.

Jsou lidé, kteří umí poutavě psát a krásně malovat. S dílem třech z nich je spojena také Indie. Zamilovali si ji, opakovaně ji navštívili a zejména zde malovali. Místní klima, lidé a kultura výrazně ovlivnily jejich tvorbu. Jsou to Jaromír Skřivánek, Jaroslav Hněvkovský a Otakar Nejedlý. Zatímco jejich vrstevníci hledali inspiraci v Paříži, oni se vydali na východ. Paula Gauguina inspirovalo Tahiti, naše malíře zas exotika Cejlonu a Indie.

V češtině vyšlo velké množství knih o Indii, o hinduismu nebo buddhismu. Regály knihkupectví jsou plné průvodců a obrazových publikací. Co z toho ale přečíst dětem? Nedávno mi jeden známý psal, že s dětmi čte Rámájanu. Nemyslím si, že je to pro děti vhodné. Existují lepší knihy určené právě malým čtenářům. Přeložili je nebo převyprávěli naši indologové. Podívejme se na některé z nich.