Příběhy bájné Indie - V. Miltner
Číst velké eposy jako Rámájanu nebo Mahábháratu dětem příliš nejde. Jejich jazyk a děj je příliš komplikovaný i v převyprávěné a zjednodušené verzi, kterou si můžete v češtině pořídit. Existuje však lepší varianta. Vladimír Miltner volně přepsal jejich děj a používá velmi pěkný, moderní jazyk vhodný pro děti.
Kniha obsahuje i jiné příběhy inspirované indickými bájemi. Čte se velmi dobře. Autor popisuje krásy přírody, pletichy vládců i osudy běžných lidí. Myslím si, že může zaujmout milovníky Indie i běžné čtenáře.
Indické pohádky a bajky - E. Merhautová
Další knihou převyprávěných indických příběhů jsou Indické pohádky a bajky. Paní Merhautová vybrala z mnoha klasických příběhů ty nejznámější, které najdete i v jiných sbírkách indické slovesnosti. Osekala děj na to nejnutnější a stručnými, výstižnými větami se dobere k pointě či poučení. Mnohé z nich tedy svojí krátkou formou (jedna až dvě malé strany) připomínají bajky.
Některé z nich mají společný základ s našimi příběhy a najdete v nich stejná témata jako v mnoha našich pohádkách. U jiných by se hodila malá znalost indických reálií a neznalého čtenáře možná překvapí. Přeci jen je v nich cítit odlišné vnímání, chování a cítění Indů (kasty, vztah rodiče-děti, …) Mnoho příběhů je situováno do mého oblíbeného Kašmíru. Nicméně svoji krátkou a čtivou formou je rozhodně mohu doporučit k přečtení.
Přítel z oblaků – D. G. Mukerdží
Pro starší děti lze doporučit útlou knihu Přítel z oblaků. Její autor Dhan Gópal Mukerdží tu není příliš známý, ale myslím si, že jeho knihy a příběhy snesou přirovnání s mnohem známějšími příběhy Kiplingovými a zejména s jeho Knihou džunglí.
V jeho knihách najdete příběhy malých dětí a zvířat zasazené do běžné indické vesnice či města začátku 20. století. Velmi čtivě píše o džungli a jejich obyvatelích, o rozmarech počasí a drobnostech každodenního života malých dětí.
Přítel z oblaků popisuje život chlapce a jeho vztah k holubímu mláděti, jeho trénování a život v hejnu.
Některé kapitoly knihy jsou vyprávěny z pohledu chlapce, jiné z pohledu holubího mláděte. Holubí mládě brzy osiří a při jednom z výletů skončí v buddhistickém klášteře… Nebudu zde vyprávět celý příběh, ale určitě stojí za přečtení. Nenásilně totiž čtenáře vtahuje do atmosféry Indie, pohledu na svět a duchovních aspektů indického života.
Holubářství bylo tradiční indickou zálibou a zejména ve městech můžete stále ještě vidět každé ráno či večer Indy svolávající a trénující svá holubí hejna.
O slonu Kárím – D. G. Mukerdží
Mukerdžího knihy Můj slon Kárí a Za Kárím do indické džungle převyprávěl Vladimír Hulpach. Vypráví o vyrůstání a vztahu malého chlapce a jeho slona Kárího. Popisuje jejich první výpravy do džungle, krmení a plavení slůněte, setkání s tygrem či cestu na trh do vedlejší vesnice.
Ukázka z knihy
Po návratu od rádži byl Kárí nejednou zaměstnán jako pracovní slon na pile. I když mu na rozdíl od ostatních tlustokožců přece jen ještě pro takovou práci scházelo více zkušeností, naučil se chobotem rychle zvedat, válet i vléci vskutku těžké kmeny. Někdy takový kus, který měl přemístit, mohl vážit až čtyři tuny. Kárí to dokázal a časem na něho při téhle práci nemusel ani Hárí dohlížet.
Větší potěšení, i když hlavně díky dobré potravě sestávající z rýže zabalené v banánových slupkách, měl Kárí z oslav boha Ganéši. Starý rádža, který ho předtím spatřil při doručení drahokamu, si totiž na něho vzpomněl a chtěl, aby Kárí na oslavě účinkoval společně s dvanácti slony, které choval ve svém sídle.
