Indie

Na pultech s ovocem a zeleninou se běžné žampiony prodávají za přibližně 180 Kč/kg, Shiitake stojí asi třikrát tolik a lanýže mohou dosáhnout ceny desetitisíců za kilogram.

Nicméně, všechny tyto ceny blednou ve srovnání s housenkovou houbou, jejíž cena v Indii atakuje přibližně 0,5 milionu v přepočtu na české koruny a v zahraničí její cena může dosáhnout závratných 2,2 milionu Kč. Podotýkám, že se skutečně jedná o cenu za 1 kilogram sušené houby.

A já ji jen tak obyčejně snědl na svačinu.

Necelých 300 km od Dillí, takže na indické poměry opravdu jen kousek, se rozprostírá kraj Shekhawati, kdysi významná zastávka na karavanní cestě Rádžasthánem.

Jen zde můžete na fasádách domů vidět společně malby Kršny, letadlo, islámské motivy nebo vlak. Shekhawati je totiž úžasnou venkovní výtvarnou galerií.

Chtěli jsme do hor co nejblíže k Tibetu, ale nedostali jsme povolení. I přesto stál náhradní trek na trojmezí Indie, Nepálu a Číny za to.

Oblast Dharchula ve státě Uttarákhand je už desetiletí sporným místem mezi Indií a Čínou. A právě po pozůstatcích vojenských betonových bunkrů na hřebenech Himálaje jsme putovali.

Stejně tak, jako když mi v Indii servírovali čerstvou samosu do útržku novin, jsem si připadal při rozbalení knížky Smaženky a machři. Ona to totiž není jen tak ledajaká knížka.

Ke kterému cestopisu dostanete mapu, pohlednice, 3 malé knížečky a to celé zabalené v papundeklové krabičce? Prostě originální dílo s originálním textem. A chutná (čte se) stejně jako ta samosa.

Hned na první pohled si všimnete, že s hladinou jezera Loktak není něco v pořádku. Je rozdrobená na tisíce malých ostrůvků.
Jenže se nejedná o ostrovy v pravém slova smyslu. Ve skutečnosti jsou to plovoucí koláče z rákosí, vegetace a hlíny. Některé mají stěží metr, jiné na sobě nesou dokonce celé domy. A všechny se pohybují, plavou po hladině jezera, klesají a stoupají s měnící se hladinou vody.

Ano, ten nadpis je pravdivý. I v jižní Indii můžete najít kus Tibetu, buddhistické mnichy a jejich kláštery uprostřed vedra a zeleně.
Většina z nás má buddhistické kláštery spojené s Himálajem a severem země. Málokdo ale tuší, že i na jihu najdete tibetskou komunitu o téměř 10 000 členech.

Současná horská silnice číslo 22, která vede po trase stezky původně spojující Hindustán a Tibet, je dostatečně rychlá a široká. Málokdo si ale uvědomuje, že ne vždy to tak bylo. V její polovině, mírně mimo trasu, leží jedno zajímavé místo – chrám Bhimakali.
Dnes tu potkáte usměvavé turisty s fotoaparáty i hinduistické poutníky. Ale ještě nedávno probíhaly v místním chrámu krvavé lidské oběti.

O překvapení na tomto treku není nouze. Divoká řeka, osamělé vesnice, krásné vodopády a sedlo vysoké téměř pět tisíc metrů.
Přesto ale nepatří mezi obtížné. Je jen málo známý, a proto zatím i „nezkažený masovým turismem“. Řeč je o treku přes sedlo Rupin spojující indický Uttarákhand s Himáčalpradéšem.