Protože před tím používali několik hodin různé barvy, velikosti písma, pozadí a opravdu odvážnou grafiku, bylo potřeba si vysvětlit zásady tvorby žádostí.
Někteří žádali o prázdniny, jiní byli odvážnější a žádali přímo o jedničku z informatiky. To, že odstavce se píší velikostí maximálně dvanáct, už vědí. Stejně tak znají styly odstavců. Proto jsme si jen doplnili pár věcí ke psaní adresy odesilatele a adresáta. Někteří z nich totiž napsali žádost a neuvedli zpáteční adresu. Těm jsem bohužel v jejich žádosti o jedničku vyhovět nemohl.
Další problém vznikl v použitém jazyce. Byl příliš neformální a oslovení “Ahoj” se tu také párkrát vyskytlo. Takže jsme vyhledali příklady hotových žádostí, jednak v papírové podobě a také v internetu. Inspiraci jsme hledali na serverech zabývajících se úřední korespondencí. Je jich opravdu hodně.
Podobné žádosti jsem psal nedávno i s deváťáky. Zde to bylo už vážnější a jejich úkolem bylo:
- najít adresu střední školy, na kterou budou podávat přihlášku
- dohledat na jejím webu jméno a titul ředitele
- sepsat žádost o přijetí bez přijímacích zkoušek
- uvést pravdivé důvody, proč by právě je měla škola přijmout
- zmínit soutěže, olympiády a jiné akce, které by mohly přinést body navíc
- uvést přílohy žádosti
a také:
- při tom dodržet všechna pravidla úřední korespondence
- psát bez gramatických a typografických chyb
Zvláštní bylo, že mnozí z nich si poněkud pozdě uvědomili, že do těch důvodů v žádosti nemají sami co uvést. Žádná soutěž, olympiáda ani úspěch.
