Naši žáci (i my učitelé) jsme už jinde.
Učili jsme se tehdy vybrat odstavec a ve Wordu si pak ukazovali, jak nastavit tučný řez písma, co je to kurziva nebo podržené písmo. Možnost změnit font na exotický Comics Sans způsobila takové nadšení, že si s tím žáci hráli až do konce hodiny.
A ti nadšení mi pak přišli do kroužku na sedmou hodinu ráno (považte!) a testovali, jak vypadá zarovnání odstavce na střed nebo do bloku.
Jak jsem tak měl tento historický list s přípravou v ruce, uvědomil jsem si, kam se za ty roky posunul obsah celého předmětu a hlavně kde a na jaké úrovni jsou dovednosti současných žáků
Formátování textu probírám nyní v páté třídě a zabere mi zhruba pět minut výkladu a deset minut cvičení. Polovina děti už to obvykle zná z domu. A tomu zbytku to rychle vysvětlím. Na konci páté třídy si stručně ukazujeme styly nadpisů, jen ať si žáci zvykají. Bude se jim to hodit při pozdějších projektech. V dalším ročníku přibudou seznamy, odrážky, styly trochu podrobněji a v sedmé třídě pak záhlaví, zápatí, číslování stránek, tabelátory… Nemá cenu tu vše rozebírat.
Se stejně starými dětmi jako tehdy, se v podstatě dostávám na úplně jinou úroveň práce. To, co zabralo hodiny, se smrsklo na minuty a tak nezbývá, než se soustředit na jiná, podstatnější témata. Například na projektovou výuku, spolupráci, sdílené dokumenty…
Právě sdílení dokumentů a práce v týmu je téma, na kterém jsme nedávno v sedmé třídě pracovali.
Online v Dokumetech Google jsme testovali společnou tvorbu prezentací. Vysvětlit jim, jaké jsou výhody online spolupráce, nebyl problém. To nám zabralo včetně ukázky zhruba deset minut. Vytvořit a nasdílet dokument zvládli během dalších pěti minut. Byli schopni po skupinách spolupracovat a bavilo je to. Později mě ale zarazilo, že ke splnění následného úkolu si tuto metodu spolupráce zvolila jen menšina z nich. I když žáci sdílení pochopili, nepoužili je v reálné situaci. Zřejmě to souvisí s jejich “neschopností” se domluvit a spolupracovat, než se samotnou technologií, kterou zvládli.
V té historické přípravě mě pobavila i jiná věc. A to silná orientace na jeden konkrétní program jedné konkrétní firmy (MS Office Word 97) . Dnes je realita opět jiná. V jedné z nedávných hodin jsem zadal na začátku úkol. Jednalo se o sepsání žádosti. S úsměvem jsem pozoroval, jak se toho žáci chopili. Někdo pracoval pod Windows a pustil si k tomu MS Word. Někdo pracoval ve stejném operačním systému a použil OpenOffice Writer. Jiní nabootovali do Ubuntu a pracovali s LibreOffice Writerem. Pak jsem tu měl dva kluky s vlastním notebookem. Jeden z nich pracoval s novým MS Office Wordem 2007. Ten zbývající použil Google Dokumenty. Jaký systém měl na notebooku, si už nevybavuji. Ale celkem se mi během jedné hodiny sešlo pět (opravdu pět!) kombinací operačních systémů a textových editorů.
Takže, kde jsme s tou devět let starou přípravou k Wordu 97? Kam až jsme došli? Důležitý je ten výsledek, který mi žáci odevzdali do Moodle a já pak v klidu z domova opravil a ohodnotil. Není důležité, jaký program používáme. Je podstatné znát principy úpravy textu a možnosti různých programů pro jejich úpravu.
Smutné je, že jsem se s podobným starým přístupem ještě nedávno setkal na PdF MU Brno při studiu učitelské informatiky v předmětu Software a aplikace. Jen dotyčný vysokoškolský pedagog (nemohu použít slovo učitel, to je od slova naučit) se formátováním textu a řezem písma na rozdíl ode mě zabýval celkem dvě hodiny.