There are other rivers - výborný cestopis

Ti, co čekají podrobný popis památek, krajiny a indických reálií, budou asi zklamáni. Alastair Humphreys prošel pěšky Indií napříč od východního pobřeží k západnímu. Cestou sledoval tok jedné z mnoha posvátných indických řek – Kaveri. Vystoupil z autobusu poblíž jejího ústí do Bengálského zálivu a prošel Indií proti jejímu proudu. Po pěti týdnech dorazil k jejímu prameni v Západních Ghátech a sešel k plážím Malabárského pobřeží.

Pět týdnů a celkem 800 kilometrů. Tolik mu zabrala cesta. Spal přímo na březích řeky nebo ve vesnicích a městečkách podél jejího toku, Potkával běžné obyvatele a viděl Indii takovou, jaká asi skutečně je. Vynechal známé památky a vyhnul se všem turistickým pastem. Právě v tom je tato kniha nedocenitelná.

Neřeší totiž věci stokrát omílané v jiných cestopisech. Kdo z vás už má něco o Indii načtené, asi ví, o čem mluvím. Tádžmahál, vlaky, překvapení, že v Indii žijí hinduisté, šok ze špíny a jinakosti Indie. Tato témata se bohužel v jiných knihách opakují velmi často.

Cestopis There are other rivers je naštěstí jiný. Soustředí se více na dojmy z cesty a na změnu, která se v poutníkovi odehrála od prvních kroků podél řeky až j jejímu prameni. Tak, jak se mění řeka, mění se i s ubývajícími dny poutník. Nalézá sám sebe a důvod, proč podnikat takovouto strastiplnou anabázi.

Každodenní pěší pochod podél řeky, v horku, prachu, hladu a s věčně bolavými zády a odřenými patami. Ale zato s cílem a překonáváním vlastních limitů.

Není to deník, který by popisoval cestu den za dnem. Celé toto úžasné vnitřní dobrodružství je shrnuto do jednoho dne. Za úsvitu Alastair Humphreys vyráží z pláže Koromandelského pobřeží a se západem slunce si dá těch posledních padesát mílí k prameni. Cestou se změní řeka i on sám.

Nečekejte tedy klasický cestopis. Pokud ale rádi chodíte, máte v oblibě poutě, hory a dobrodružství, určitě věnujte knize pozornost. Možná právě i pro ten nadhled je kniha jedním z nejlepších indických cestopisů. O Indii toho totiž sdělí jen tak mimochodem mnohem víc, než klasické popisné záznamy.

Ukázka z knihy

Na začátku…

In a reminder to myself that this journey is about more than merely pushing through miles and pain, I stop. I enter the pool of light. I unclip my rucksack, roll it from my back and dump it on the floor. All eyes are on me. I stoop under the low thatched roof and sit on the end of the wooden bench. I look around, smile and blow out dramatically, suggesting that I am tired. It’s not true: I’ve only walked a few miles. It’s just a role I play. The road has taught me that this is an approach that works. It starts a conversation.

“Chai?“ someone asks.

„Chai,” I agree.

It’s time for a cup of tea.

Během cesty…

Pilgrimage makes prayers come true. Or, to an unbeliever like me, a pilgrimage is about commitment and hard work, about the time invested and the time to think. These are the steps necessary to make most prayers and wishes come true. Walking is both slow and difficult so it makes for powerful thinking time.

Slow is good. With slowness and effort comes anticipation and clarity. Rewards have to be earned; ideas can be mulled over. I can appreciate the motivation of the pilgrims to Mount Kailash who prostrate themselves with each stride. Ablaze in golden robes, hundreds of jovial pilgrims are marching down the road to their holy site with flags and banners.

I smile as I pass amongst them. It is chaotic and spellbinding. Lazier pilgrims ride pillion on motorbike, their outfits streaming splendidly behind them. To the right is my river. Wheat fields stretch to my left. Villagers have spread wheat across the road to be threshed by the wheels of passing traffic. I share the road for an hour or two with the turbanned, vermillion pilgrims. Eventually our routes diverge. They turn from my path at a junction in a road. I am sorry to see them go. I look down their road as far as I can, then take the other, the road that parallels the river. I am alone once again…

Na konci…

Ahead of me, the sky is huge and empty. A sea sky. I pass beneath a final row of palm trees and out onto the beach. I have nothing left in reserve. I take off my pack and walk slowly down the soft sand into the sea. Ending a journey at an mean is very satisfying. It feels definite. I can go no further. The beach stretches away in both directions, white, straight and washed clean to the high tide line.

The heat has gone from the sun, but it still shines brightly on the water. And I stare out to sea, beyond the wooden fishing pirogues, and out to the horizon. And I wonder what lies on the other side.

Perlička na závěr

Myšlenka projít podél řeky Kaveri napříč Indií za pět týdnů mě nadchla. Chvíli jsem si dokonce hrál s myšlenkou, že by se to do klasické dovolené mohlo vejít :-) Pak jsem si ale dohledal více informací o autorovi. Několikrát přeběhl Saharu, objel svět na kole, došel k Pólu a přepádloval Atlantik. S tím se my obyčejní smrtelníci asi srovnávat nemůžeme.

Více ke knize a utorovi

• Kniha There are other rivers v češtině zatím nevyšla. K dispozici je však na Amazonu.
• Pročtěte si web autora, kde najdete množství dalších informací, jiných formátů knihy a povedených fotografií.
• Alastair Humphreys je aktivní na Twitteru. Podívejte se na jeho profil nebo sledujte hashtag #thereareotherrivers.