Roboti a lidé: Hledání a hlídání hranic ve vzdělávání

Utekli byste před robotem, který se na vás rozběhne?

Vaši studenti ano. A je úplně jedno, jestli jim je šest nebo osmnáct. Nástup humanoidů do škol totiž neřeší kapacitu baterií, ale naše nejhlubší lidské instinkty.

15. dubna 2026 proběhlo další vysílání Tybrďo živě a hosté Martin Krček (technologický vizionář) a Karel Gamba (učitel a etik) otevřeli otázky, na které zatím české školství nemá připravené odpovědi. 

Zapomeňte na technické specifikace motorů nebo kapacitu baterií. Hlavní myšlenkou streamu bylo posunout debatu od „jak to funguje“ k tomu, zda nás technologie osvobozují, nebo nás zbavují nutnosti se morálně rozhodovat. 

Nejzajímavější postřehy z vysílání

[01:35] Postřehy z HRI 2026 v Edinburghu Martin přivezl čerstvé dojmy z konference o interakci člověka a robota (HRI). Vědci se tam přou, zda jít cestou hyperrealistických lidských tváří (které působí až hororově), nebo funkčních strojů, které nám mají hlavně pomáhat. Klíčové zjištění? Lidé reagují spíše na pocit interakce a simulaci „života“ než na technickou dokonalost..

[04:50] Wow efekt vs. obavy: Reakce žáků v praxi Karel sledoval reakce svých maturantů a výsledek ho překvapil – reagovali stejně jako prvňáčci. I dospělí studenti pociťují vnitřní ostych. Když se robot rozběhne, lidé instinktivně ustupují, protože v pozadí stále bliká majáček: „Pozor, je to něco nového a nečitelného.“

[15:40] Kdo skutečně drží ovladač? Mýtus o robotické autonomii Důležité varování: humanoidní roboti roku 2026 nejsou plně autonomní. Většinou je v pozadí člověk s ovladačem, což si žáci ani učitelé často neuvědomují a stroji podvědomě přisuzují vyšší inteligenci. Rozdíl mezi líbivým demem na YouTube a reálným produktem je stále obrovský.

[19:15] Past simulované empatie: Když stroj nahrazuje blízké Karel Gamba varuje před jazykovými modely, které předstírají porozumění. Hrozí, že děti z problémových rodin, které doma nenalézají pochopení, utečou do iluzorního světa naslouchajícího stroje, který na ně má vždycky čas a nikdy se nezlobí.

[28:10] Robot za cenu auta a digitální propast ve školách Ceny humanoidů klesají a brzy budou v ceně ojetého auta. Stane se robot nástrojem pro uvolnění rukou učitele, nebo jeho „levnou náhradou“ tam, kde na lidské pedagogy nebudou peníze? Musíme si hlídat, aby nástup robotů neprohloubil digitální propast.

[33:00] Kritický nedostatek metodiky: Programování nestačí Pavel Hodál upozornil na zásadní díru na trhu. Zatímco materiálů pro výuku programování robotů je dost, zcela chybí metodiky pro etiku a soužití s nimi. Robot by neměl být jen „drahé demo“, ale nástroj k pochopení digitálního wellbeingu.

[41:45] „Emile, kde seš?“ aneb Proč polidšťujeme i vysavače Vašek Maněna sdílel upřímnou historku o svém robotickém vysavači. I jako ajťák a filozof se přistihl, jak na stroj mluví jako na živou bytost. Je to naše přirozená lidská intuice, kterou bude u dětí velmi těžké (a možná i nebezpečné) potlačovat.

[46:50] Morálka jako vnitřní zápas: Může mít stroj duši? Zásadní etické dilema: robot jedná „správně“, protože nemá jinou možnost. Ale lidská morálka je definována jako vnitřní boj mezi tím, co je snadné, a tím, co je správné. Pokud robot nemá pokušení ani pochybnost, nemůže být pro studenty skutečným vzorem morálního jednání.

[56:40] Jak učit o robotech? Začněme definicí člověka Závěrečné doporučení hostů je jasné: cesta k pochopení technologií nevede přes manuály, ale přes uvědomění si jedinečnosti lidství a vztahů. Škola musí učit děti rozlišit simulovanou empatii od té skutečné.

POZOR: Etické pasti ve třídě

Mýtus autonomie: Většina humanoidů jsou jen „loutky“ ovládané lidmi. Pokud žákům neukážeme ovladač v kapse operátora, budujeme v nich falešnou víru v digitální magii namísto pochopení techniky.

Past na city: Robot empatii jen simuluje. Hrozí, že děti (zejména ty osamělé) začnou upřednostňovat bezpečný vztah se strojem před složitou realitou lidských emocí.

Absence vzoru: Robot nemůže být morálním vzorem. Jeho „dobro“ je výsledek kódu, nikoliv vnitřního rozhodnutí. Učit etiku bez možnosti volby zla nelze.

Neřešíme plechy, řešíme lidství

Robot by neměl být jen „drahé demo“, ale nástroj k pochopení digitálního wellbeingu a naší jedinečnosti.

Tento stream ukázal, že nástup robotů do škol nás paradoxně nutí znovu definovat, co znamená být člověkem. Úspěchem není stav, kdy zapomeneme, že mluvíme se strojem. Naopak vítězstvím bude, pokud si i v digitální době uchováme schopnost rozlišit simulovanou empatii od té skutečné, lidské.

V současné době k tomuto nemáme metodiky, nemáme materiály, ze kterých bychom mohli ve školách vycházet. Co s tím?!

Tip do hodiny

Zkuste se v příští informatice nebavit o kódu. Zeptejte se žáků: „Kdybyste se robotovi svěřili s tajemstvím a on ho vyzradil, cítili byste zradu, nebo byste si řekli, že je to jen chyba v softwaru?“

Existuje záznam? Ano! Pokud jste stream nestihli, dejte si čaj a podívejte se na záznam. A vězte, že i tentokrát byli moderátoři z masa a kostí, nikoliv produktem umělé inteligence. :-)

Na akci spolupracovali:

• Martin Krček (konzultant, mentor, technologický vizionář)
• Karel Gamba (učitel etiky a mediální výchovy)
• A Tybrďo živě tým (Pavel Hodál & Vašek Maněna)