Snažím se prostě žákům vštěpovat počítačovou gramotnost. Neučím tedy Informatiku. Informatika je samostatný vědní obor. Dozvíte se v něm, co je to paket, někdo vám popovídá o Von Neumannovu schématu nebo vás naučí programovat, navrhovat databáze či spravovat linuxové servery.
Já nic z toho nedělám. Učím žáky používat počítač, orientovat se v operačním systému, efektivně využít mobil či tablet. Asi právě proto bych ten předmět nenazýval Informatikou. Měl by se jmenovat třeba “Samozřejmosti” nebo “Můj digitální život”.
V takovémto předmětu se například dozvíme, jak se pohybovat v internetu a zachovávat zásady bezpečnosti. Součástí je práce s informacemi, internetová komunikace, používání cloudových služeb, schopnost napsat typograficky správný text nebo vytvořit tabulku s jednoduchým výpočtem či vyjádřit data grafem. Někdo vás naučí jak prezentovat tak, aby posluchači neusínali nudou, nebo ukáže, jak natočit video a publikovat je. Tedy samé praktické věci.
Přejmenujme tedy tento předmět a možná se zbavíme velkého nedorozumění, se kterým se potkávám u žáků a dospělých.
Stesky rodičů
“Vždyť ten můj kluk sedí celý den u počítače, jak to že má z Informatiky dvojku?” To je běžná otázka matky na třídních schůzkách. Znamená to, že se syn možná soustředí na jedinou oblast, třeba na online hry a sociální sítě. V tomto oboru může být stokrát mistr, ale co ten zbytek? Naše digitální dovednosti jsou komplexem mnoha činností a ovládat jen jednu z nich bohužel nestačí.
… a stížnosti žáků
Druhým extrémem, se kterým se potkávám, je překvapení mých absolventů při přechodu na střední školu. Čekají v Informatice pohodičku, nějakou tu prezentaci, tabulku, texťák, klídek… No a bác ho. Nic z toho se neděje.
Učitel střední školy předpokládá, že tyto základní dovednosti už student má, a začne do nich hustit teorii, hardware, typy procesorů, síťařinu, algoritmy a programovací jazyky. Tak pak tu mám stesky bývalých absolventů, pro které je najednou Informatika těžká, nudná, nepochopitelná.
Dá se s tím něco dělat?
Začněme tedy konečně nazývat věci pravým jménem. My na základní škole Informatiku neučíme. Učíme to, co bychom měli znát v dnešním digitálním světě. Informatika se učí na střední a vysoké škole jako samostatný obor. To, že to tak mnohde není, je už ale jiná kapitola.