15 zásadních otázek k novému pojetí informatiky ve školách

Nutný úvod pro ty, co o změně nikdy neslyšeli

Vy ostatní přeskočte na další nadpis.

Současné pojetí výuky ICT na základních školách je zastaralé. Od roku 2004, kdy vznikl Rámcový plán pro základní vzdělávání pro informační a komunikační technologie, se pojetí výuky informatiky v podstatě nezměnilo. Zatímco technologie učinily obrovský krok dopředu, školství zamrzlo v čase.

Také hodinová dotace 1 + 1 (hodina na 1. stupni a hodina na 2. stupni ZŠ) naprosto neodpovídá významu technologií v dnešní době.

Součástí nové koncepce je:

• Změna obsahu předmětu informatika – vymezení digitální gramotnosti a informatického myšlení – důraz na algoritmizaci, robotiku, programování. Prostě odklon od učení aplikací a operačních systémů k informatickému myšlení.

• Koncept rozvoje digitální gramotnosti a informatického myšlení – zjednodušeně řečeno to znamená, že část současného obsahu informatiky převezmou jiné předměty a učitelé (matematika, výtvarka, čeština, přírodopis…).

Podrobné informace o Revizi RVP v oblasti Informatiky a informačních a komunikačních technologií najdete na webu NUV.cz

Myšlenka je to úžasná a plán dobrý. Jenže my praktici ze škol víme, že sebelepší plán je dobrý do té doby, než narazí na první úskalí praktické realizace.

Proto se ptám:

1. Kdo bude učit informatiku?

Přišli za mnou absolventi naší školy. Povídali, že na nejmenovaném brněnském gymplu v informatice kreslí ve Wordu. Půl roku. Raději to napíšu ještě jednou a zřetelně – půl roku kreslí ve Wordu. A tihle učitelé najednou skočí po hlavě do nového pojetí informatiky?

Učitel informatiky je ohrožený druh. Je jich málo, ubývají a noví nepřichází. Už teď mají školy na mnoha místech problém učit předmět aprobovaně.

My najednou navýšíme počty hodin a změníme obsah. Přitom víme, že nemáme lidi.

Kolik perspektivních programátorů s pedagogickým vzděláním čeká ve frontě před školou? Nabízíme jim plat dvacet tisíc čistého. Opravdu.

Dobrá, řekněme, že změna prošla, koncepci jsme změnili a lidi získali. Je však důležité se ptát dál:

2. Máme skutečnou představu, jaké jsou technické dovednosti většiny učitelů?

Kdo z běžných učitelů bude schopný kvalifikovaně odučit ta témata, která s informatikou zdánlivě nesouvisí — grafiku, texty, vyhledávání a zpracování dat?

Víte, znám výborné výtvarkáře, obdivuji jejich práci s dětmi, zbožňuji jejich výkresy. Umí žákům předat lásku k malbě a cit pro estetično. Ale k počítači a GIMPu nebo k Inkscape bych je nikdy nepustil. Neumí to. Nemusí. Není to jejich obor a nikdo se na ně nesmí za to zlobit. Jsou výborní učitelé výtvarky a ne počítačové grafiky.

Jenže my chceme odebrat „aplikace“ z informatiky a přesunout je do osnov jiných předmětů. Tabulky a grafy matikářům, texty a prezentace češtinářům, grafiku do výtvarky. A práci s informacemi, ověřování informací a kritické myšlení třeba do občanky.

Jeden čerstvý příklad z praxe

Školil jsem nedávno učitele. Jeden z nich se snažil na Youtube.com nahrát textový soubor a ikonu z plochy. Rozčiloval se, že to nejde. Mě to stálo deset minut života, kýbl nervů, a on nic stejně nepochopil a dál cpal odkaz z plochy operačního systému na videoserver.

Tolik k dovednostem některých učitelů.

Nejsou ale všichni takoví

Velké díky a potlesk patří také všem, kteří o své vlastní vůli na školách rozjeli kroužky programování. Jmenoval bych třeba Miroslava Suchého a jeho Kroužek programování. Za zmínku stojí i Zápisky z Robotiky — první hodiny a také prima web o Ozobotech).

Naštěstí nadšený učitel si cestu najde. Vyzkoušejte třeba GEGfest, Učitelský Summit, EDU Staňkov, Učitel IN, Letní škola s iPadem.

My nyní chceme přesunout množství témat současné informatiky na jiné obory a tak nějak předpokládáme, že tito lidé to umí.

A že to umí i učit. A že na to budou mít čas a prostor ve svém předmětu.

Mohly by odpověď poskytnout Pedagogické fakulty?

3. A co na to Pajdáky?

Běžný učitel, absolvent Pajdáku, bude učit takové ty běžné programy a dovednosti v rámci běžné výuky. Bude zvyšovat digitální gramotnost. Víme přesně, jak taková příprava budoucích učitelů vypadá?

Vedu nyní studentku v rámci její pedagogické praxe. Je ve čtvrtém ročníku. Když jsem během hodiny řekl dětem: „vytáhněte si své mobily“, zhrozila se. Jak si prý můžu dovolit používat mobily při výuce, když jim na Pajdáku při studiu říkali, že „mobily škodí a měly by se zakázat!“

Pokud s takovýmto přístupem přichází student učitelství, je něco špatně a jakákoliv nová koncepce informatiky s tím nic nenadělá.

Kdopak nám to učí na Pajdáku?

Při studiu informatiky na PdF MU jsem získal „podstatnou informaci“, že mohu s žáky 6. třídy ZŠ řešit kvadratické rovnice. A programovat jejich zápis. Byla na tom postavená jedna celá několikahodinová přednáška.

Programovat… Kvadratická rovnice… Jedenáctileté děti na ZŠ… Vnímáte sami tu ironii, ten rozpor, tu beznaděj člověka z praxe, který na přednášce naprosto zbytečně debatoval s panem docentem, který tvrdil, že to jde?!

Víte, co je nejhorší?

Ten vysokoškolský učitel z Pajdáku, co neznal pojem „Scratch“, tam učí dál a připravuje budoucí učitele.

Kdo bude učit informatiku a digitální gramotnost, když některé pedagogické fakulty nezvládají ani základní didaktiku předmětu? Přečtěte si k tématu třeba trojdílný článek „Proč se peďáky nezlepší“.

Jsou i dobré zprávy. Na některých Pajdácích jsou nadšení a šikovní lidé, kteří didakticky posunují téma informatiky dopředu. Díky za ně.

Víte, myslím si, že:

4. Ještě jsme nevyřešili problém matematiky a už chceme teoretickou infošku?

Debata o matematice je nekonečná. Někdo ji hájí a někdo zatracuje. Za ty dlouhé roky jsme nebyli schopni určit k čemu máme v matematice dojít a do jaké úrovně. Nekonečné problémy se státní maturitou jsou toho dostatečným důkazem.

Podívejme se například na typovou úlohu z učebnice pro 6. ročník. Převod desítková — dvojková soustava. Opravdu to chceme v 6. třídě základky?

Já být jedenáctiletou holkou či klukem, tak mě taková učebnice a obsah definitivně od informatiky odradí.

Co na to říká učitel matematiky:

Řešit by to mohli v 8. ročníku, až znají mocniny a zapisují čísla ve tvaru součinu čísla s n-tou mocninou deseti. A tabulka bez hlavičky je zcela bezcenná.

A jak to bude prosím vás s informatikou? Je to pohodová, příjemná a zábavná výchova, kde téměř nemusíme známkovat a děti se do ní opravdu těší? Nebo ji bereme vážně (vzor matematika)? Navržené učebnice pro 2. stupeň odpovídají spíše tomu druhému.

S tím také úzce souvisí problém hodnocení a známkování.

5. Kdo si zaslouží jedničku z informatiky?

Tatínku, té vaší holce musím dát v devítce dvojku z informatiky protože mi nenaprogramovala generátor náhodných čísel a v algoritmu měla chybu. Arduino také nezapojí a Ozobota neposlala do pravého horního rohu.

Je tedy informatika vážně míněný předmět nebo je to spíše výchova?

6. Jak známkovat v jiných předmětech?

Maminko, tomu vašemu klukovi navrhuji na vysvědčení trojku z češtiny. Píše sice krásné slohovky, umí gramatiku, ale nezvládá styky odstavce a nevložil mi do textového dokumentu číslování stránek, a neumí nastavit oddíly…

U takové debaty češtinář versus rodič bych chtěl být a zpovzdálí ji pozorovat.

Budu přitom sedět tiše v koutě, ani nehlesnu, protože podstatná je i následující sedmá otázka…

7. Už někdo určil, co ubereme jinde?

Když přesuneme část informatiky do matematiky, co v matematice ubereme?

Osnovy a čas nejsou nafukovací. Řekl to už někdo těm matikářům? A do které části těla vás poslali?

Možná jsme měli nejdříve reformovat RVP a z nich vycházející ŠVP. Teprve, až se jednotlivé specializované základní školy (jazyky, sport, výtvarka, …) shodnou na tom, kolik hodin na informatiku dají, dál pracovat na obsahu předmětu.

Ale ne, my už teď víme, že to bude XY hodin a ještě jsme školám neřekli, kde na to vezmou čas. Ubereme občanku, zrušíme hudebku? Sebereme jazykové škole dvě hodiny z angličtiny a přiřadíme to informatice? Nebo navýšíme počet hodin vyučování a necháme žáky ve škole sedět déle? To jsou samy o sobě dost důležité otázky.

Změna informatiky musí být tedy být v souladu se změnou celého ŠVP. My jsme zapřáhli vůz před koně.

A to ještě není vše, uvažoval někdo nad prostory?

8. Kde se to bude učit?

Běžná výuka informatiky probíhá v počítačové učebně, ideálně stylem 1+1, jeden žák na jeden počítač, často se půlí skupiny tak, aby se do učebny vešly. To je dobrá a osvědčená praxe.

Ale jak to pak udělá takový matikář, když půjde probírat vzorce, grafy výpočty, zpracování dat? Vezme 30 žáků k 15 počítačům a bude tam chodit 5 hodin během jednoho měsíce? Nebo raději vše odpřednáší od tabule v běžné třídě a žáci si tabulku s daty zakreslí do sešitu?

Ano, informatika není jen o sezení u počítače, ale o pochopení základních principů.

Můžu ji učit v běžné třídě s tužkou a papírem.

Bude to žáky motivovat? Bude je to bavit? Tipl bych si, že si žáci teoretickou informatiku zoškliví stejně jako nyní matematiku. Pár ozobotů to nezachrání.

9. Jak se v učebnách poskládáme?

Řeknu vám, v té učebně bude ale nátřesk. Místnost s počítači není nafukovací a rozvrh také ne. Nyní máme přesně daný rozvrh pro informatiku. V novém systému se bude o místo přetahovat češtinář, aby řešil s žáky styly odstavce s výtvarkářem, který bude chtít probírat vektorovou grafiku.

K tomu 3 + 4 hodiny dotace informatiky ve třech třídách ročníku.

Ejhle, rozvrh je plný, žádné okno nezbylo.

Většina škol má jednu až dvě učebny s počítači. Víc ne. Mám vážnou obavu, že to vše skončí prostým zápisem do třídnice stylem „bylo odučeno téma XY“. A žáci přijdou zkrátka. V tom lepším případě jim to učitel vysvětlí od tabule a žáci si grafy, strukturovaný text, vektorový náčrt (doplňte si prosím vlastní jiné téma) pouze zapíšou do sešitů.

Nelíbí se mi to. Proto volám nahlas…

10. Neberte nám aplikace!

Víte, ona ta výuka aplikací (a s apliakcemi!) má také trochu smysl. Nezatracujme je. Všechen ten Word, Writer, GIMP, Excel, Cloud, Audacity, Google Dokumenty, ale i Seesaw, Book Creator, Canva, k tomu třeba ovládání Ubuntu, Windows a jiné mají ve výuce své místo. Koukněte, co s nimi dokáže třeba taková Jitka Rambousková nebo holky z iSENu. 

Učím páťáky. Je to tabletová a mobilová generace. Umí šudlit prstem po tabletu, ale neumí vytvořit složku. Narážím na to každé září. Jsou rádi, že jim ukážu jak na to ve Windows i v Ubuntu. A s používáním výše zmíněných programů je to podobné.

Učím i deváťáky. Jsou šikovní a motivovaní. I oni ocení, když jim někdo podrobně vysvětí, jak v Calcu pracovat s funkcemi a grafy a hlavně – když si to mohou vyzkoušet současně v Calcu, Excelu a Google Tabulkách. Oni většinu toho umí. I přes to mají dotazy, řeší v nich své konkrétní problémy, na které naráží. Sedíme u toho v učebně u počítače.

Toto žádná teorie přednášená od tabule nenahradí.

My totiž neučíme programy, my učíme princip práce s nimi. Programy, aplikace, programování tu spolu koexistují a doplňují se. Toto téma z nového návrhu úplně vypadlo.

Když to vše tupě zavrhneme a nasměrujeme výuku jen na teoretickou informatiku, Scratch, Ozoboty, Hodinu kódu, nebo Micro:bit, ochudíme je o mnohé dovednosti, které budou potřebovat.

Ne všichni skončí na střední škole technického směru. Máme tu také budoucí administrativní pracovníky, sekretářky, podnikatele. Prostě ty, kteří budou v životě spíš potřebovat zvládnout kancelářské aplikace a k tomu upravit fotku. Proč je o to ochudit?

Znáte ten starý vtip o sekretářce?

Šéf sekretářce: — Katko, prosím tě, překopíruj měsíční data naším partnerům, oni se za chvíli staví.

Po chvíli — Dobrý den! Vám mám překopírovat ty data? — Dobrý den! Ano ano, prosím! Tady máte disketu. - Děkuji.

Sekretářka strká disketu do mechaniky a píše

# mkfs -t vfat -c /dev/fd0h1440 # mount -t vfat -o iocharset=koi8-r,codepage=866 /dev/fd0 /mnt/floppy # find / -noleaf -type f -name Otchet_april. [a-zA-Z] -exec cp ‘{}’;/mnt/floppy ; # ls -la /mnt/floppy/Otchet_april. [a-z][A-Z] && sync && sleep 3

- Tak a je to! (vrací disketu)

Partneři: — o-O !!!! 8-O -

Prosím?!… Ach! Zase jsem zapomněla odmountovat?!

Skutečně je důležitější programování Micro:bitu než třeba prostorově modelovat a umět si navrhnout dům v SketchUp? Kdo to určil?

Neměli bychom tedy zavést předmět Informatika a k tomu stejně důležitý předmět třeba pod názvem „ICT v praxi“?

Myslím, že by o něj byl zájem. Jinak hrozí, že vychováme zástup sekretářek schopných převodu do dvojkové soustavy a se znalostí Petriho sítě (opravdu jsem to v návrhu učebnice našel), ale neschopných upravit závěrečnou firemní zprávu nebo použít hromadnou korespondenci.

11. Všiml si někdo stáří techniky ve školách?

Rovnou si sám odpovím – Ano, všiml. Více než polovina počítačů na základních školách je stará 5 až 7 let. 30 % je dokonce starších 7 let.

Chybí hardware, chybí konektivita, chybí zasíťování škol. Data vychází z Tematické zprávy O využívání digitálních technologií v mateřských, základních, středních a vyšších odborných školách.

Je to tak trochu hororové čtení. Všem rýpalům doporučuji do ní alespoň nahlédnout. Třeba do sekce o zajištění správy ICT. Je tu totiž otázka číslo dvanáct:

12. Kdo zajistí správu sítě?

Řekněme, že jsme skutečně navýšili hodinovou dotaci informatiky, máme dvě plné učebny, narvaný rozvrh. Množství techniky se díky dotacím a sponzorům zdvojnásobilo. A tak se tedy ptám:

Kdo se o to vše technicky postará? Zapojí? Nainstaluje? Bude udržovat a řešit havárie? Bude zálohovat? Řešit ty tisíce drobností? Platí totiž jednoduchá rovnice

více zařízení = více práce.

Dostane to na starost stejný přetížený učitel, který to doposud řešil jako ICT metodik a koordinátor? Už mu někdo řekl, že se mu zdvojnásobí množství práce?

Ve škole by měl být nejen správce sítě, ale i IT technik, který zajistí bezproblémové fungování toho všeho.

13. Odpoví pilotní ověřování na všechny problémy?

Díky všem učitelům a školám, které nové pojetí informatiky pilotují a ověřují. My se tady však snažíme o plošné nasazení po celé republice. Nejsem si jistý, že jsme na to připravení.

Já bych k tomu podotknul, že:

• Učit teoretickou informatiku či programování v kroužku nadšených a motivovaných žáků, obvykle kluků, je něco jiného, než plošná výuka všech.

• Až budeme učit ty průměrné, slabé, nemotivované… ve všech třídách na všech školách celé republiky, určitě vyvstane množství dalších problémů.

Na to současný návrh učebnic informatiky nemá odpověď.

Obsahují totiž jen pár vzorových úkolů. Rozhodně nepokryjí plánovaný rozsah 3 + 4 hodiny. Většina z nich je bez metodik. Nebo naprosto nelogicky míchají texty pro žáky s pokyny pro učitele. Jsou bez správného řešení typových otázek a úkolů.

Vážně si myslíme, že věty typu: “Pro prekoncept převodu mezi soustavami…” zaujmou a motivují dnešní mladou generaci?

Je to první alfa verze, nemohou sloužit jako podklad pro plošné nasazení. Stihneme to do dvou let?

Blížíme se skoro do finále. Tradáááá, fanfáry zní a je tu otázka předposlední:

14. Existuje tu společenská poptávka?

V současné době rodiče nadšeně tleskají těm školám a učitelům, kteří žákům zakáží mobily. Technologie, aplikace, BYOD metody práce… přece do škol nepatří, že?

A my najednou přijdeme s tak velkou změnou v pojetí informatiky? Opravdu?

O elektronizaci státní správy, o zjednodušování státní agendy, o průmyslu 4.0 se více mluví než koná. A pokud se taková iniciativa objeví, vychází zespodu, od některých jednotlivců či ve škole od učitelů. Rozhodně ne od představitelů státu.

Pokud ministr školství či prezident posílá žáky k lopatě a na učiliště namísto toho, aby vyzdvihoval CNC stroje a výhody digitální agendy, mám strach, že jakákoliv změna informatického myšlení vyšlá od pár nadšených učitelů informatiky, přijde vniveč.

Ano, je možné, že za pár let vychováme generaci nadšených mladých lidí uvažujících „informaticky jinak“. Ale k čemu to bude, když stát a jeho agenda i společenská poptávka budou stále ještě v předdigitální éře?

15. Kdy ta změna nastane?

Potřebujeme nové pojetí informatiky. Potřebujeme digitálně gramotné žáky. Doufám, že k nástupu do praxe dojde co nejdříve. Nastavený směr je velmi dobrý.

Obávám se ale, že bez odpovědí na výše položené otázky se zatím moc daleko neposuneme.