Kdo to byl Subháščandra Bose
Bengálský politik Subháščandra Bose (1897–1945) hrál v osvobozeneckém boji Indie stejnou roli jako Mahátma Gándí nebo Džaváharlál Néhrú. Pocházel z významné a bohaté bengálské rodiny. Jako student dosahoval výborných výsledků, ale už při pobytu na univerzitě se dostával do sporů s britskou vládou Indie. Stal se členem mnoha dobrovolnických spolků, pomáhal chudým a nemocným. Postupně se více zapojoval do politického života Bengálska a později celé Indie.
Proti Britům
Stal se politikem s jasnou vizí. Důrazně se vyhrazoval proti proti vládnoucím Britům a odmítal gándhiovskou cestu pokojné nespolupráce. Nesouhlasil s kompromisy a za jediné správné považoval militantní metody boje.
… i proti Indům
V určitém období byl dokonce zvolen do jeho čela Indického národního kongresu, ale později se s jeho většinou názorově rozešel. Ostře vystupoval i proti Gándímu. Tento souboj prohrál a byl nucen z vrcholné politiky Indického národního kongresu odstoupit. Stále ale věřil, že správnou cestou k samostatnosti je nastolení autoritativní vlády vojenského typu, která zajistí převzetí moci od Britů, položí základy fungují politiky a ekonomiky a teprve pak postupně předá svoji moc pluralitnímu systému.
Své teze měl podloženy dlouhodobým a důkladným studiem evropských dějin i analýzou státních zřízení jednotlivých světových demokracií. Inspiroval se irským národnostním hnutím i bojem amerických kolonií za nezávislost. Odtud byl jen krůček k názoru, že jakákoliv metoda, která zbaví Indii britských kolonizátorů, je dobrá.
See page for author [Public domain or Public domain], via Wikimedia Commons
Tlak ze strany Britů, neshody s Indickým národním kongresem, opakované uvěznění a znemožnění politické práce jej přinutilo k emigraci do Evropy. U Rusů s žádostí o podporu samostatné Indie neuspěl, ale společnou řeč našel s Německem, které v roce 1939 vstoupilo do války s jeho společným nepřítelem – Velkou Británií.
S Hitlerem
Pod heslem „nepřítel mého nepřítele je mým přítelem„ dospěl postupně ke spolupráci s fašistickou Itálií a později s nacistickým Německem. Od té chvíle se odvíjí dlouhá a rozporuplná spolupráce indického politika a států Osy. Bose získal materiální a finanční podporu Německa, kterému se hodila jeho podvratná činnost proti Velké Británii. S pomocí Němců zřídil a financoval indické spolky v Evropě i rádiovou stanici, která vyzývala Indy k podvratné činnosti, sabotážím a nespolupráci s Brity. Postupně jednal osobně s Ribbentropem, Mussolinim i Hitlerem o podpoře indické věci.
V rámci Centra svobodné Indie a s podporou Wehrmachtu začal dokonce budovat Indickou osvobozeneckou armádu z Indů zajatých německými vojsky.
Subháš se postavil nejen proti své mateřské zemi, ale i proti drtivé většině indických nacionalistů. Jeho radikalismus se vystupňoval do té míry, že vojenské řešení a spolupráce s agresory se staly jedinou správnou cestou k osvobození Indie.
S japonskými okupanty
Když Evropské plány přestaly vycházet, naznal, že lepším spojencem by bylo Japonsko, které v té době vojensky okupovalo velkou část Východní Asie. Přes Tokio se dostal do Singapuru, kde s japonskou podporou založil několikatisícovou Indickou národní armádu a sám se postavil do čela exilové Prozatímní Vlády Svobodné Indie.
Společně s Japonci pak Indická národní armáda zaútočila z barmského Rangúnu na severovýchodní hranici a pokusila se násilím osvobodit Indii. Po počátečních úspěších na území dnešního indického státu Manípur však byla zatlačená zpět, ztratila i vlastní Barmu a Bose uprchl se zbytky vojska zpět do Singapuru.
Boseho jihoasijské tažení bylo ztracené, japonská armáda postupně vyklízela pozice a tak se snažil navázat styky s Ruskem. Jednou z možností byl přesun do Mandžuska a pokračování v ozbrojeném boji odtud.
Bohužel let z Thaj-wanu skončil požárem a Bose při něm zahynul.
Věděli jste, že…?
- přes své kontroverzní názory byl Bose velmi vzdělaným a pracovitým člověkem? Jeho práce a veřejné aktivity byly podloženy systematickým studiem a sledováním aktuálního světového dění.
- setkal se osobně s Hitlerem a i když ho zklamala německá politika nadřazené a podřízené rasy, nebránilo mu to v přijímání finanční a jiné podpory ze strany Německa.
- opakovaně navštívil Československo, kde jednal s tehdejšími politiky.
- boji za svobodu Indie a svým vojákům byl natolik oddán, že po porážce východoindického tažení a vyhnání Japonců z Barmy odmítl odvoz automobilem a raději absolvoval pěší pochod se svými jednotkami z Rangúnu do Bangkoku. To znamenalo 1 000 kilometrů chůze.
By Unknown photographer [Public domain or Public domain], via Wikimedia Commons
Příliš pozitivní názory
Boj za nezávislost je složitá a obsáhlá kapitola indické historie. Knihu jsem přečetl jedním dechem a určitě ji doporučuji všem milovníkům indické historie i všem zájemcům o historii Druhé světové války v Asii. Tvoří velmi zajímavý protipól k „pozitivně laděným“ gándhiovským článkům a literatuře.
Autoři tu představují Boseho jako vysoce morálního, vzdělaného a pracovitého člověka, který obětoval vše za indickou věc. Jeho metody byly, zejména z dnešního pohledu, kontroverzní. On jim však věřil a silou svého přesvědčení dokázal strhnout desetitisíce dalších Indů jak doma, tak v exilu. Pro Bečku a Vavrouškovou je Bose ušlechtilý hrdina indického boje za národní osvobození.
Otázkou, která však v knize není zodpovězená, je nakolik bylo jeho úsilí efektivní. Tam, kde autoři mluví o desetitisících Indech, je třeba si uvědomit, že Indie je velká a rozmanitá země. V polovině dvacátého století se její populace počítala ve stovkách milionů obyvatel.
Zejména další, anglicky psané, zdroje jsou v Boseho hodnocení mnohem kritičtější — viz přehled na konci článku.
Byl tedy Bose tak pozitivní historickou postavou nebo byl spíše rozporuplným hrdinou, který se postavil na špatnou stranu historie?
Stála tedy spolupráce s Hitlerem za to? Podle této knihy určitě ano.
Další zajímavé zdroje
Socha Subhaščandra Bose před jeho muzeem v Moirangu, stát Manipur.