Tato „cesta kolem“ patří neodlučitelně k hinduismu, buddhismu i džinismu. A když se spojí s tradicí posvátných řek, může vzniknout i několik let dlouhá pouť.
Kolem modlitební zdi
V horách Ladakhu potkáte stařečka, který si svižným krokem rázuje s nákladem roští. Ve chvíli, kdy míjí buddhistickou stúpu, ji obejde po směru hodinových ručiček tak, aby ji měl stále po své pravé straně. Právě se pomodlil.
Okolo džinistická svatyně
Po té, co skupina mladých mužů absolvuje půdžu (náboženský rituál) v džinistickém chrámu, obejde jej také a na závěr se před vchodem naposledy ukloní. Teprve pak všichni sednou na své skútry a odjíždí pryč.
Obcházení kopce
V nekonečném proudu přicházejí věřící, aby obešli posvátný kopec v Čitrakútu. Je jich tu tolik, že úzký chodník mnohdy nestačí a vznikají davy. Během svátků a v jiné významné dny může tato parikrama trvat až několik hodin.
Kolem města
Vrindavan je centrem vyznavačů boha Krišny. Za zvlášť záslužný čin se tu považuje obejítí centra města kolem nejvýznamnějších chrámů. Celá trasa má zhruba deset kilometrů, ale jsou tu i cesty delší. Každý ať si zvolí podle sil, chuti a náboženského zápalu.
Pouť podél řeky
Asi nejdelší parikramou je pak obcházení řek. Trasa začíná u pramene, u ústí nebo v některém významném místě na říčním toku. A podle délky řeky a schopnosti poutníků může trvat několik měsíců až let. Běžná délka parikramy kolem řeky Narmady je dva roky. Sádhuové i běžní hinduisté ji absolvují den za dnem. Jen v období dešťů se utáboří na několik měsíců v některém z ášramů.
Během poutě se modlí k řece, pijí její vodu a nevzdalují se od jejích břehů. Jen tehdy má pouť ten pravý náboženský význam. Urazí tak celkem 2 600 Km.
A to už je pořádná pouť.
