Jenže se nejedná o ostrovy v pravém slova smyslu. Ve skutečnosti jsou to plovoucí koláče z rákosí, vegetace a hlíny. Některé mají stěží metr, jiné na sobě nesou dokonce celé domy. A všechny se pohybují, plavou po hladině jezera, klesají a stoupají s měnící se hladinou vody.
Plovoucí ostrovy
Jezero Loktak, plné plovoucích ostrovů, je jedním z hlavních turistických lákadel indického státu Manipur.
V místním jazyce se tyto ostrovy nazývají „phumdi“. Jsou jich tu tisíce a vznikly naprosto přirozeně. Prostě jeden ze zázraků přírody. Ty nejmenší mají tloušťku jen pár centimetrů. Jiné mohou být vysoké až dva metry. Jenže na první pohled to stejně nepoznáte, většinu hmoty mají ponořenou pod vodní hladinu.
Dá se po nich chodit, dá se na nich dokonce postavit dům. Jen se občas mírně houpe. Pod plovoucím ostrovem je totiž zhruba 4 metry hluboká vrstva vody a teprve pak následuje jezerní dno.
Rybářské vesnice a ohrožený ekosystém
Dlouhé a úzké dřevěné loďky brázdí jezerní hladinu. Pádlují v nich místní rybáři při lovu ryb nebo ženy cestou na trh. Ráno pak uvidíte loďku plnou dětí na cestě do školy. Prostě na jezeře to tu žije od rána do večera. Na první pohled to může působit idylicky. A na reklamních fotkách vypadají ostrůvky a domečky z bambusu naprosto úchvatně.
Jenže na druhý pohled už to tak úžasné není. Tlak na místní ekosystém se neustále zvyšuje.
Přímo na plovoucích phumdi tu prý žije přibližně 4 000 lidí. A dalších asi 100 000 bydlí v nejbližším okolí jezera. Za poslední roky se obrovským způsobem zhoršila kvalita vody. Také blízkost Imphalu, největšího města státu Manipur, jezeru moc neprospívá. Veškerá odpadní voda z něj putuje řekou do jezera Loktak. Řízené odpadní hospodářství a čističky odpadních vod tu prostě neexistují.
Původní volná plocha jezera začala zarůstat vodním hyacintem, což je průvodní jev všech narušených vod.
Také vybudování přehradní hráze místnímu ekosystému vůbec nepomohlo. Výška vodní hladiny se přestala periodicky měnit a trvale zaplavila okolní zemědělskou půdu. Z farmářů se tak nuceně stali rybáři.
To pak vedlo k zvýšení populace žijící přímo na jezeře a s tím souvisejícím ekologickým dopadům včetně nadměrného rybolovu. Kde chybí ryby, chybí i migrující ptáci, kteří se jimi dříve živili.
Kruhové ostrovy
Výrazné útvary v podobě kružnic porostlé trávou nejsou přirozené ostrovy. Jsou to rybí sádky, které staví místní rybáři. Využili stejný princip jako u původních přírodní phumdi. Z rákosí vytvořili kostru, na kterou naházeli rostlinné zbytky a jezerní bahno. Na takto vzniklý plovoucí ostrov zavěsili rybářské sítě a chovají v něm ryby.
Fotky vodní hladiny plné těchto kružnic bývají v článcích na internetu označované jako pravé plovoucí ostrovy a turisté si je s jezerem Loktak mylně spojují.
Před vybudováním hráze plavaly volně jednotlivé ostrovy pouze během období dešťů a těsně po něm. V období sucha hladina vody klesala a phumdi s ní. Během zimního období sedly ostrovy přímo na dno a jejich rostliny kořenily do jezerního bahna. S nadcházejícím období dešťů se ostrovy odtrhly a začaly opět plavat.
Přerušením tohoto cyklu se jejich rozloha a mocnost zmenšuje. Větší se drobí na menší a postupně zanikají.
Jelen, který tančí
Keibul Lamjao bývá také někdy označován jako jediný plovoucí národní park na světě. Tvoří jej jeden obrovský plovoucí ostrov v jižní části jezera Loktak. Zde plovoucí vrstva zeminy pokrývá neskutečnou plochu 40 km2. Jedná se o obrovský koláč rákosí a hlíny, co téměř vypadá jako pevná zem.
Je domovem kriticky ohroženého jelena lyrorohého. Zde konkrétně žije jeho poddruh označovaný jako jelen manipurský. Místní lidé ho označují krásným jménem „tančící jelen“.
Je to proto, že se dokonale přizpůsobil životu v místních bažinách. Dokáže ladně balancovat na plovoucím koberci. Dokonce prý má široká rozevřená kopyta, aby se nebořil. Plovoucí ostrovy mu nabízejí unikátní ochranu. Ale ani ta nestačila soustavnému tlaku ze strany lidí. V padesátých letech 20. století byl považovaný za vyhynulého.
Pak se ale podařilo britskému přírodovědci nějakého přeživšího jedince objevit a započal program na jejich záchranu. Nyní na území národního parku žije přibližně 200 jelenů. Změna z pár kusů na několik set je tedy určitě jasný úspěch.
Jak to s nimi bude dál, je ve hvězdách. Plocha parku je přesně omezená a obklopená civilizací. Nemá se kam rozšiřovat a kvalita vody i stav plovoucích ostrovů se prokazatelně zhoršuje.
Národní park Keibul Lamjao
Nečekejte, že dostanete šanci si národní park nějak lépe prohlédnout. Jedná se o typickou turistickou past. Ano, jezero je krásné. Jenže v parku:
-
Zaplatíte extrémně přemrštěné turistické vstupné.
-
Vstup zahrnuje jen krátkou procházku po břehu jezera (cca 1,5 km), kdy nemáte moc velkou šanci poznat místní ekosystém. Kdekoliv jinde mimo území parku se dostanete k podobným volně přístupným místům.
-
Je možné, že v dálce uvidíte malou skvrnu – jelena skrytého ve vysoké trávě. To je vše. (viz následující foto – vidíte na něm jelena? Skutečně tam je.)
-
V nabídce je i projížďka lodí po parku. Nenaleťte na to! Je to předražené a projížďka spočívá v několikaminutové plavbě po úzkém asi 300 m dlouhém kanálu mezi trávou tam a zpět. Škoda času a peněz.
Kdekoliv jinde mimo park máte lepší možnost pozorovat život na jezeře, plavit se s rybáři, fotit ptáky, zkoumat plovoucí ostrovy.
Neznamená to, že park je špatný. Určitě je jedinečný a podle informací místních rangerů skutečně populaci vzácného jelena prospěl. Je dobře, že tu park existuje a jelena chrání. Pouze z turistického hlediska nemá význam.
Kam jinam v Indii na plovoucí zahrady
Jezero Loktak není jediné místo v Indii, kam se můžete vydat za plovoucími ostrovy. Mnohem známější a populárnější je jezero Dal ve Šrinagaru v severoindickém Kašmíru. Ano, můžete namítnout, že se jedná o úplně jinou oblast. Muslimský Kašmír je od Manipuru vzdálený tisíce kilometrů. I jeho plovoucí zahrady vznikly jiným způsobem. Byly totiž založeny lidmi na roštech z větví. Farmáři žijící na jezeře nakládají na rošty rostlinné zbytky a bahno z jezera. Postupně tak vytvořili plovoucí ostrovy, na kterých velmi intenzivně farmaří.
Tyto pásy plovoucí zeminy jsou až desítky metrů dlouhé. Občas můžete vidět, jak je zapřáhnou za člun a odtáhnou jinam. Holt změnit majitele plovoucího políčka i jeho polohu je tu opravdu snadné.
Na rozdíl od Manipuru je Kašmír (pokud se tu zrovna nestřílí či neprobíhá generální stávka) na turisty připraven přímo vzorově. Ubytovat se můžete na hausbótech přímo na jezeře, najdete tu mnohé restaurace a rozvinuté turistické služby.
Stopy II. světové války
Znalcům a milovníkům indické historie je městečko Moirang na břehu jezera Loktak známé ve spojitosti se jménem Subhas Chandra Bose. Tento indický politik zde založil hnutí podobné Indickému národnímu kongresu s názvem Indian Tricolour. O této zajímavé části indické historie jsem psal ve straším článku Subháščandra Bose – vyplatila se spolupráce se státy Osy?. Okolí jezera Loktak bylo během II. světové války dějištěm prudkých bojů Indů z Indian National Army ve spojení s Japonskou armádou proti britským kolonialistům.
V Moirangu můžete navštívit muzeum INA (Indian National Army) s expozicí o tomto politikovi, jeho osvobozenecké armádě a historii Manipuru během válečného konfliktu. Jeho socha stojí před vchodem do muzea.
Doprava, ubytování
Jako turisté to tu nebudete mít jednoduché a není to levné (v indických měřítkách).
-
Sám indický stát Manipur se nachází daleko na severovýchodě Indie bokem od všech populárních turistických tras. Turistů sem jezdí opravdu málo a chybí tu klasické turistické zázemí jako hotely a turistické služby obecně. To znamená, že v podstatě nemáte na výběr.
-
Jezero Loktak leží zhruba hodinu cesty od hlavního města Manipuru Imphalu. Centrem oblasti je městečko Moirang přímo na břehu jezera. Z Imphalu sem jezdí minibusy. Ptejte se na Jiribam – Imphal road, poblíž „Ima Keithel Women’s Market“.
-
Buď se přímo na jezeře na ostrovech ubytujete v jediném extrémně drahém a luxusním hotelu a nebo zaplatíte drahý homestay. Jiná oficiální možnost není.
-
V Moirangu neexistuje žádná možnost ubytování, ale jídelen a restaurací je tu dost. S tím však nemůžete počítat na ostrovech. Tam budete odkázání na to, co vám uvaří domácí, u kterých bydlíte.
-
Pokud jste ale sami a dokážete se spolehnout na náhodu, skousnout trochu toho nepohodlí… můžete se domluvit s rybáři, improvizovat, plavit se místní loďkou namísto předraženého vodního taxi a podobně.
Stojí za to se sem trmácet?
Upřímně řečeno nevím. Záleží na tom, co hledáte. Jestli je vám bližší komfort populárních turistických míst, Loktak vynechejte. Je to sem opravdu daleko a cestování je tu obtížné. Indie má mnoho jiných zajímavých míst a jezer. Třeba Kašmír a jeho populární Dal lake.
Pokud máte rádi oblasti doposud nezkažené turismem, určitě si tu přijdete na své. Jen počítejte s určitou mírou nepohodlí a vysokými cenami. Na oplátku dostanete originální ekosystém jezera, nezkažený venkov, příjemné lidi a možnost poznat kulturu bližší více Barmě a jihovýchodní Asii než klasické Indii.
Národní park Keibul Lamjao
Nečekejte, že dostanete šanci si národní park nějak lépe prohlédnout. Jedná se o typickou turistickou past. Ano, jezero je krásné. Jenže v parku zaplatíte extrémně přemrštěné turistické vstupné.
Vstup zahrnuje jen krátkou procházku po břehu jezera (cca 1,5 km), kdy nemáte moc velkou šanci poznat místní ekosystém. Kdekoliv jinde mimo území parku se dostanete k podobným volně přístupným místům.