William Dalrymple je můj oblíbený autor. Indii, o které píše, rozumí a jako historik dokázal vždy najít zajímavé téma a úhel pohledu. Tentokrát si vybral Velké indické povstání a osobnost posledního mughalského vládce Zafara Bahadur Shaha.
Začněme tu odstavcem z konce knihy:
Bahadur Shah II (r. 1837-58), last Mughal emperor of India
Z paláce do chatrče
At 4 a.m. on 7 October, 332 years after Babur first conquered the city, the last Mughal Emperor left Delhi on a bullock cart. Along with him went his wives, his two remaining children, concubines and servants — a party of thirty-one in all, who were escorted by the 9th Lancers, a squadron of horse artillery, two palanquins and three palanquin cariages. The journey had been kept secret, even from Zafar himself, and the old man knew nothing of his departure before being woken up by Ornmaney at 3 a.m. one day and told to get ready.
(William Dalrymple, The Last Mughal)
Ještě před tím, než byl potomek jedné z nejmocnějších dynastií světa tajně odvezen volským povozem z Dillí, stál v čele velkého mughalského dvora. Byl také uznávaným básníkem a filosofem. Pro mnoho Indů byl skutečným symbolem Indie. Bohužel jeho reálná moc a vůdčí schopnosti byly mnohem menší.
O Velkém indickém povstání toho bylo napsáno už hodně. Dalrypmle si ale vybral z celé šíře tématu jen jedno konkrétní město a několik konkrétních postav. Jako historik dokázal prozkoumat archivy a zpracovat velké množství dobových dokumentů. Celý příběh je tak seskládán ze záznamů očitých svědků, vojenských zpráv, deníkových zápisků či dopisů jednotlivých klíčových osob jak na indické, tak i na britské straně. Právě proto kniha The last Mughal není jen literární fikci, ale úžasným dokumentem.
Možná v tom je asi ta největší síla knihy. Na světlo se díky průzkumu archivů dostaly dokumenty a záznamy považované za dlouho ztracené a západním historikům naprosto neznámé.
Věděli jste, že…
- indické povstání bylo vyvoláno neznalostí prostředí a arogancí Britů, kteří nutili indické vojáky, muslimy a hinduisty, ukusovat náboje do předovek při nabíjení? Na tom by nebylo nic špatného, kdyby ty náboje nebyly napuštěné vepřovým sádlem a hovězím lojem. Což je pro domorodce nepřípustné.
- více mrtvých Indů než Britové měli zpočátku na svědomí místní bandité, kteří využili nepokojů, a loupili na cestách do Dillí?
- díky lupičským bandám v okolí Dillí se do města nedostali kupci se zásobami potravin a povstalci hladověli?
Tak trochu jiná historie
To, že povstání nebylo vzpourou Indů proti Britům, ale spíše konfliktem mnoha nesourodých skupin navzájem bez jakékoliv návaznosti na národnostní otázku, je známá věc. Největší síla celé knihy je právě v tom, jak autor právě tento problém dokumentuje. Mudžahedínové, básníci, džinističtí kupci, evangelický pastor, princové, britští úředníci a britští důstojníci, zaměstnanci Východoindické společnosti… Všichni tu měli své zájmy, které byly často velmi odlišné.
Dalrymple cituje jejich deníky, dohledal články v dobových novinách, našel vojenské reporty a soudní záznamy. Díky nim můžeme sledovat upadající nádheru mughalského dvora v Červené pevnosti, debaty dvorských básníků, pletichy dvořanů a rozpínavost britských úředníků.
Detailnost podkladů může být zároveň velkým mínusem pro ty, kteří nevydrží číst podrobné popisy vycházející z dobových reálií. Také ti, kdo nevládnou angličtinou natolik, aby dokázali číst historické dokumenty psané v polovině 19. století, snadno ztratí pozornost a budou dlouhé odstavce přeskakovat.
Dalrymple popisuje atmosféru Mughalského dvora a bohatost kultury muslimského Dillí, pozdější gradaci konfliktů mezi britskými úředníky a panovníkem, násilnosti a rabování při propuknutí povstání. Detailně líčí skoro den za dnem jak gradoval odpor města, ve kterém se shromažďovaly různé skupiny Indů, aby bojovaly proti Britům. Zafar se tu stal jen pouhou loutkou bez skutečné moci a tak je celé těžiště knihy věnováno bojům, útokům a obraně města.
Ve chvíli, kdy se konflikt ve městě rozhoří naplno, se autor soustředí více na jednotlivé vedlejší postavy, než na samotného panovníka. Ten se na scénu vrací až v závěru knihy, kdy byli povstalci poražení, muslimové v Dillí vyvraždění Brity, mešity rozvácené, madrasy zavřené, obchodníci oběšeni a jejich domy vyloupeny britskými vojáky.
Z kdysi pyšného města, centra dvorské kultury a hlavního města říše, se stalo město duchů.
Poslední mughalský vládce dožil v exilu v Barmě. Zemřel v domácím vězení, v malém domku se třemi místnostmi obklopený jen několika členy rodiny a sluhy.
Bahadur Shah Zafar by Robert Tytler and Charles Shepard
Věděli jste, že…
- V době, kdy Britové soudili panovníka, byli sami jeho vazaly? A k paradoxnosti situace přispívá i to, že se jednalo o soukromou akciovou společnost.
- Skutečná role Zafar Bahadur Shaha v povstání byla opravdu minimální. Ve svém vysokém věku neměl energii ani schopnosti zorganizovat skutečný odpor. Stal se jen symbolem.
Autor William Dalrymple uzavírá celou tuto úžasnou knihu tím, že jakákoliv ignorance v oblasti náboženství a nepochopení cizí kultury vede ke katastrofě. Tak jako se to stalo v Dillí, kde mimo tisíce lidských životů na obou stranách byla zničena i svébytná dvorská kultura.
Nechce se vám kniha číst?
Je příliš obsáhlá, nudná, složitá? Neumíte dobře anglicky? Podívejte se na hodinovou přednášku autora na půdě britské univerzity. Shrnuje v ní vše podstatné, co je v knize.
Nechce se vám kniha číst?
Je příliš obsáhlá, nudná, složitá? Neumíte dobře anglicky? Podívejte se na hodinovou přednášku autora na půdě britské univerzity. Shrnuje v ní vše podstatné, co je v knize.
