Ulicí projel bagr
- V květnu roku 2010 byl majitelům domů a obchodů na bazaru přiléhajícím k New Delhi Railway Station oznámen úmysl rozšířit ulici.
- Na počátku července stále ještě nebylo jasné, jak hluboko do bazaru demoliční práce zasáhnou a kolik metrů bude z domů odebráno
- Během několika dnů bylo odbagrováno množství domů po levé i pravé straně ulice zhruba o 1-1,5 m. Majitelé však byli předem upozorněni a na situaci připraveni.
- Veškeré práce probíhaly živelně, bez statického posudku a vyjádření architekta.
- Práce se zastavily v polovině bazaru, zhruba v prostoru rozšířeného náměstíčka.
- Majitelům zbývajících domů bylo řečeno, že druhé poloviny ulice se demolice týkat nebude.
A pak náhle 29. 7. najel bagr a buldozer do vzdálenější části bazaru a začal demolici. Bez jakéhokoliv předchozího upozornění. Odebral přední stěny domů, odbagroval lopatou výklady obchodů včetně zboží a v hotelech odhalil pokoje včetně vybavení. Vyděšení majitelé zachraňovali svoje zboží a vynášeli je z ruin ven. Na činnost bagru dohlížela skupina policistů a zabraňovala rozhořčeným majitelům obchodů k přístupu k demoliční četě.
Prostě městská správa rozhodla o dalším rozšíření ulice a nikoho z majitelů předem neinformovala. A co je na tom nejparadoxnější a evropanovi naprosto nepochopitelné je to, že domy byly odbagrovány bez jakéhokoliv plánu statického zajištění. Pahýly zdí trčely do ulice, z horního patra vypadávaly na ulici zbytky cihel a zboží, sem tam trčela postel nebo záclona. Někde odebrala lžíce bagru metr balkonu, jinde zabrala až 3 metry do nitra pokoje. Statik a architekt se zdají nutní jen nám, zde to nikdo neřešil. Do večera bylo takto zdemolováno asi 30 metrů ulice.
Druhý den se na místo dostavili úředníci městské správy. Okamžitě se kolem nich vytvořil chumel rozhořčených obchodníků a majitelů domů. Avšak informaci kam až demolice zasáhne a kolik metrů bude odebráno z průčelí, nedostali. Mezitím bagr demoloval další domy.
Bavil jsem se s některými Indy a zaujal mě jejich přístup k celému problému. Sice byli v právu, rozčilovali se, bavili se mezi sebou o celé té křivdě, ale svorně se shodovali v tom, že s tím nic neudělají. Proti rozhodnutí úředníka, proti zničení svého majetku prostě není odvolání.
Majitel Madan Cafe seděl u stolečku před svou restaurací, pil se mnou čaj a zhruba 20 metrů od nás ničil bagr průčelí domu. Ptal jsem se jej, jestli jeho podnik bude také zničen. S typickým indickým klidem mi řekl: “Ještě tu nejsou, za chvíli bude mít bagrista padla, takže dnes sem jistě nedojede.” a popíjel klidně čaj dál.
Tam, kde bourání již proběhlo, se lidé pokoušeli zachránit z ruin co se dalo. Celkem dojemný pohled byl na majitele obchodu s hudebními nástroji, kterému bagr sebral půlku krámku i se zbožím. Z ruin pak vynášel sitary, tampury a bubny. Hned o pár metrů dál se již najatí dělníci snažili zazdít čelní stěnu hotelu, prostě zmenšili pokoje o metr a půl, z ruin vytáhli rám okna a vsadili jej zpět. Po třech týdnech, když jsem se na Pahargandž vrátil, byla již většina jizev zacelena a bazar se vrátil ke svému původnímu ruchu. Jsem zvědavý, za jak dlouho se obnoví původní punc zmatku, přístaveb, krámků a drátů.
