Ale to vše jsou jen vnější projevy, pro člověka často matoucí a zavádějící. O čem je vlastně toto náboženství? Před dvěma a půl tisíci lety vznikly oba směry v Indii jako reakce na hinduismus a jeho kastovní systém.
Na rozdíl od buddhismu se ale džinismus nikdy nerozšířil dále do světa a zůstává doménou pouze Indie a i v ní je omezen na pouhé čtyři miliony lidí a státy Gudžarát, Radžastán, Madhjapradéš a Karnataku. Na západě je v podstatě neznámý.
Slovo Džína se někdy také překládá jako vítěz. Zakladatel džinismu Mahávíra Džína patřil mezi takzvané Tirhankary neboli stavitele brodů (ve významu brodů přes oceán znovuzrození). Jako prostředek k vymanění z koloběhu zrození viděl podobně jako jeho současník Buddha askezi a odříkání. A právě díky askezi se jako poslední z řady dvaceti čtyř Tirthankarů z tohoto koloběhu (sansáry) vymanil.
Pro něj a všechny následovníky tohoto Džiny — vítěze je typické vyznávání ahinsa — nenásilí. Toto však dohánějí až do krajnosti. Džinisté odmítají násilí v jakékoliv podobě. Nejen nezabíjení všeho živého, ale také neubližování. Dodržují přísné vegetariánství, které je spojeno dokonce s odmítáním klíčících semen a semen vlastně vůbec, džinisté nejedí ani hlíznaté rostliny.
Stejně jako hinduisté a buddhisté věří džinisté v nesmrtelnou a nezničitelnou duši. Následky činů pak určují formu příštího zrození. Avšak v mnoha způsobech se od těchto náboženství liší. Odmítají víru hinduistů v moc a původ bráhmanů (hinduistických kněží) a nevěří v moc obětin v chrámech. Tou pravou obětí je pro ně celý život člověka naplněný sebekázní, meditací a odříkáním.
To je to pravé, co zbavuje karmu zátěže, která ji táhne ke dnu. Ve svém nenásilí jdou někteří až tak daleko, že metličkou odmetají cestu, po které kráčí, aby omylem nezašlápli nic živé a jedna ze dvou sekt džinismu je známá tím, že její členové nosí přes ústa roušku, aby náhodou nevdechli a nezahubli nějakou tu zatoulanou mušku.
Džinisté jsou rozděleni do dvou sekt. Digambarové (oděni vzduchem) patří mezi více ortodoxní. Chodí bez oděvu, pijí pouze filtrovanou vodu a nevyházejí v noci. Švétámbarové (bíle odění) jsou ve svých zásadách umírněnější a připouštějí možnost spásy i pro ženy. Džinističtí mniši nežijí v klášterech, putují krajinou v malých skupinách.
Nejvyšším ideálem této víry je pak postupné odejítí z života, nejedná se ale o sebevraždu. Tu považují za hřích. Během svého života provádějí přísnou askezi a opakovaně dodržují půst, který se postupně prodlužuje. Dvoutýdení hladovka není výjimkou. V pozdějším stádiu vypouštějí postupně některé druhy potravin a omezují dlouhodobé přísuny jídla. Takovéto “vyvanutí” může trvat i roky a končí dobrovolnou smrtí. J
de o vrchol dlouhodobého procesu naplněného meditací a modlitbou. Pro ně jde o smysluplný závěr života a přetrhání všech vazeb, které je k tomuto světu vážou. Jde vlastně o naplnění jednoho z jejich kréd — neulpívání. Neulpívání na věcech, na lidech a životě. K tomuto se však uchyluje jen malé procento těch největších asketů.
Ne všichni džinisté však žijí jako mniši v klášterech. Pro běžné věřící stačí dodržování pěti zásad (mahávrata): nezabíjet, nelhát, nekrást, uchovávat sexuální zdrženlivost a neulpívat na majetku (materiálnu). Stačí jim drobnosti v podobě krátkých půstů, meditace, dobročinnosti a charity a štědrosti vůči mnichům.
Také výběr povolání je pro džinisty omezen. Jednají vždy tak, aby svojí prací a skutky neublížili a neohrozili nikoho jiného. Stali se tedy proslulými finančníky (většinu výdělku věnují na dobročinné účely), obchodníky s drahými kameny a řemeslníky.
Džinistické chrámy patří k významným architektonickým památkám Indie. Jsou často stavěné z mramoru a bohatě zdobené. Právě díky bohatým finančím darům komunity se staly perlami hlavně západoindické architektury.
Mezi nejznámnější místa spojená s džinismem patří:
- hrámový komplex v Palitaně (Gudžarát) — 865 chrámů na vrcholu jednoho kopce, důležité poutní místo
- chrámy Dilwara na Mt. Abu (Radžastán) — snad nejkrásnější chrám z bílého mramoru, plný úžasných detailů
- Ranákpur (Radžastán) — osamocený chrám uprostřed pustiny
- Shravanabelagola (Karnataka) — poutní místo na jihu, obří socha jednoho z Tirthankarů
- Khadžuráho (Madhjapradéš) — neplést se známými erotickými chrámy, to je jiné seskupení chrámů
- Džasalmer (Radžastán)
- a mnoho dalších
Džinisté
Džinisté jsou rozděleni do dvou sekt. Digambarové (oděni vzduchem) patří mezi více ortodoxní. Chodí bez oděvu, pijí pouze filtrovanou vodu a nevyházejí v noci. Švétámbarové (bíle odění) jsou ve svých zásadách umírněnější a připouštějí možnost spásy i pro ženy. Džinističtí mniši nežijí v klášterech, putují krajinou v malých skupinách.
