Chrám bohyně Mínakší v Madurai

Každého návštěvníka jižní Indie na první pohled zaujmou chrámové věže zvané gópuram. Jsou nepřehlédnutelnou dominantou hinduistických chrámů. Zatímco severoindické chrámy jsou malé či větší solitéry, na jihu v drávidské architektuře je tomu jinak. Jihoindické chrámy jsou rozsáhlými komplexy.

Tvoří je často větší množství svatyní, věží a bran, příbytků bráhmanů, zázemí i ubytoven. Celý takový komplex je obehnán zdí. Například rozloha chrámového okrsku v Šrírangamu je neuvěřitelných 60 hektarů.

A právě gópuram značí brány do těchto hinduistických komplexů. Obvykle ty nejvyšší, nejbarevnější a nejzdobenější se nacházejí na vnějším obvodu chrámového okrsku. Nad jednotlivými svatyněmi uvnitř pak jsou věže menší. Zhruba od 12. století byly věže postupně zvětšovány, přibývala sochařská výzdoba i barvy. Gópuram mají obdélníkovou základnu a postupně s výškou se zužují. Každé patro (a že jich je i dvacet) je zdobeno  úžasnou spletí soch bohů, polobohů a démonů.

Najdeme zde éterické hudebníky, pěvce a tančníky, divoce vyhlížející strážce držící kyje, jízdní zvřata (vahaly) bohů i různá fantastická zvířata. Ve stěnách věží jsou zobrazeny celé příběhy lidí a bohů vycházející z velkých indických eposů. Každá z věží je zakončena podlouhlou klenutou stříškou.

Mínakší je hinduistickou bohyní — jednou z podob Šivovy manželky Parvatí. Je uctívána zejména v Tamilnadu v jižní Indii. Legenda o ní praví, že byla jediným dítětem místního krále, který byl dlouho předtím bezdětný. Narodila se však se třemi prsy a očima zvlášního tvaru. Odtud také pochází její jméno — Mínakší znamená “rybooká”. 

Podle legendy měl přebývající prs zmizet, až potká svého budoucího manžela. Po králově smrti vládla Mínakší celému království. Při jedné z cest do Himálaje se setkala s Šivou — jedním z nejmocnějších hinduistických bohů. Její třetí prs zmizel a konala se slavná svatba, na kterou přišlo velké množství bohů a bohyň. Šiva se zde objevuje ve své inkarnaci Sundarešvarara — boha s krásnou tváří.

Do mnoha chrámů je nehinduistům vstup zakázán nebo mohou jen do vnějších prostor chrámového města. V Madurai ovšem mohou i neindiční návštěvníci do celého komplexu a stojí to za to. Nádherná architektura věží, vnitřní spleť chodeb, svatyň i oltářů. Úžasná sochařská výzdoba, hořící lampičky jako oběť bohům, posvátná vodní nádrž, tmavá zákoutí, kde vás překvapí malá soška boha obložená květinami, tisíce poutníků z Tamilnádu i celé jižní Indie, sál tisíce sloupů, živý slon i socha Nandina — jízdního zvířete boha Šivy.

To vše je chrám Mínakší v Madurai. Má celkem 12 gópuram. Čtyři z nich se nacházejí nad vnějšími branami a každá z nich má přibližně 1100 až 1500 figur natřených křiklavými barvami. Každých 12 let je kolem gópuram postaveno bambusové lešení a sochy jsou opravovány a znovu natřeny sytými barvami.

Stojí za to se sem vypravit několikrát během dne, protože pokaždé je atmosféra chrámu jiná. Toulali jsme se chodbami a objevovali jejich zákoutí a teprve pocit hladu nám připomněl, že uplynulo několik hodin a venku se mezitím setmělo. Po večeři jsme se vrátili. Tentokrát si Jitka na sebe vzala tradiční hedvábné sárí. Na hotelu jí trvalo dlouho, než se do něj zamotala a našla ten správný způsob oblékání. Spokojená s výsledkem konečně vyšla z pokoje a vydali jsme se k chrámu. Najednou byly reakce poutníků mnohem vřelejší. Lidé ocenili naši snahu a zájem o místní oblečení a  častěji nás zastavovali a povídali si s námi.

Až jedna místní paní se osmělila, oslovila Jitku s tím, že její sárí je oblečeno (namotáno) naprosto nevhodně. Takže uprostřed chrámu, obklopena stovkami jiných poutníků, přemotala a přeskládala Jitčino sárí. A jako pravá žena vykouzlila odněkud pár spínacích špendlíků a s jejich pomocí doladila vzhled do podoby, se kterou byla spokojena. S úžasnou větou “a teprve teď máte ten správný tamilnadu styl” se s námi rozloučila.

Jednou z částí komplexu je i Ayiramkaal Mandapam neboli hala “tisíce sloupů”. Nevěřte však názvu. Těch sloupů je pouze 985. Jsou bohatě zdobeny tesáním do kamene a je úžasné, že nikde se motivy neopakují, každý ze sloupů je jiný. Kdekoliv jinde by byly atrakcí samy o sobě, zde jsou jen jedním z mnoha divů chrámového komplexu. Mezi sloupy je umístěna expozice tradičních bronzových soch a místních kamenných skulptur.

Chrám v Madurai je jedním z pěti indických chrámů, kde podle pověsti bůh Šiva tančil ve své formě Natarádža. Šivův tanec představuje pět činností: stvoření, udržování, ničení, ochraňování či vykoupení a jejich neustálý koloběh. Jen zde stojí v taneční pozici Natarádža vyjímečně na levé noze. Jinak tradičně má levou vztyčenou v tanci a stojí na pravé noze, kterou drtí trpaslíka-démona představujícího nevědomost.

Při toulkách městem se vám může stát, že narazíte na samozvané “průvodce”. Obvykle se s vámi dají do řeči a výbornou angličtinou povídají spoustu zajímavostí. Po chvíli nabídnou, že z některé z okolních střech je výborný výhled na chrámový komplex. To je většinou pravda. Avšak už nezmíní to, že cesta na střechu vede přes obchod se suvenýry nebo hedvábím. Zde inkasují za každého přivedeného turistu pevnou částku a navíc provizi z jeho nákupu. Takže pozor na to. Ale pokud vám jde jen o ten snímek ze střechy, určitě se nechejte odchytit. Sami byste takové místo nenašli.

Madurai je městem orientovaným na indické poutníky i turisty. Proto nabídka ubytování i stravování je velmi rozsáhlá a určitě nebudete mít problém najít vhodnou střechu nad hlavou. V okolí chrámu je dostatek jídelen a restaurací. Místní curd vadai je opravdu výborné.