náboženství a duchovno Indie

Fotografie nejstarší a nejvýznamnější buddhistické stavby v Indii nechybí v žádném tištěném průvodci ani monografii věnované indickému umění. Snímky jejich čtyř bohatě sochařsky vyzdobených tóran, tedy vstupních bran, patří mezi nejpůsobivější.
Podívejte se tedy na komentovanou galerii snímků a nechte se jimi inspirovat třeba k návštěvě.

Stojí v odlehlém himálajském údolí a nevede tam silnice.
Budete u něj skoro sami. Není příliš známý a neproudí k němu davy poutníků.
Pěší trasa od poslední vesnice nahoru do hor je krásná a přiměřeně obtížná.

Poutních míst jsou v Indii tisíce. Některá z nich jsou však významnější něž jiná. Už staletí tu putují poutníci k pramenům posvátných řek. Jamunotri, pramen řeky Jamuny, leží v Garhvalském Himálaji. Ne každý však ocení dlouhé trmácení plechovým autobusem po klikaté horské silnici, aby se smočil v prameni nějaké řeky.

Tolkien zřejmě inspiraci pro svoji roklinku z Pána prstenů čerpal v Indii a to konkrétně v Muktagiri. Jinak to není možné. To mi blesklo hlavou, když jsem poprvé viděl snímky bělostných chrámů, vodopádu a zeleně okolní džungle tohoto málo známého džinistického chrámu ve střední Indii.

Můžete obejít sochu, stúpu, vydat se kolem chrámu a dokonce obkroužit i celé město nebo posvátnou horu. To je parikrama. Parikrama znamená obcházení a je součástí modlitby a uctění boha.
Tato „cesta kolem“ patří neodlučitelně k hinduismu, buddhismu i džinismu. A když se spojí s tradicí posvátných řek, může vzniknout i několik let dlouhá pouť.

Konečně je tu kniha, kterou mohu bez výčitek svědomí doporučit všem, kteří se chystají poprvé do Indie, aby se seznámili se základy hinduistického panteonu.
Je čtivá, dobře napsaná a z jejích stránek na vás skutečně zavane duch této exotické země.

Ganéša je bůh se sloní hlavou. V Indii na něj narazíte velmi často. Patří totiž k těm oblíbeným a hojně uctívaným. Kdo by neměl rád "odstraňovatele překážek, boha všech začátků, ochránce učenců a studentů, boha moudrosti, strážce rodinného krbu..."

Největší duchovní oslava na naší planetě. Není proč by Vás hned první věta měla zaskočit, je to opravdu tak. Miliony lidí a miliony lidí přijíždějí na určené místo za jediným cílem – duchovní očistou. Mela znamená koupel a je to místo, kam se sjíždějí poutníci, rodiny s dětmi, duchovní i turisté nejen z Indie, ale z celého světa. To, co my Evropané možná nedokážeme pochopit, je jak se takové množství lidí může organizovaně sejít za konkrétním duchovním cílem místo vidiny například divoké techno party. Ale fakta hovoří sama za sebe, víra je početnější než koníčky.

Indie je někdy nazývána zemí tisíce bohů. A opravdu - v hinduismu je těch bohů a bůžků velké množství. Pokud k nim připočteme i jejich ženské protějšky a zejména avatary (další vtělení boha na zemi), dostáváme velmi bohatý a rozvětvený panteon. Vyznat se v nich bývá obvykle problém, zvlášť při první návštěvě Indie. Bohové bývají často symbolicky zobrazeni s různým množstvím rukou, tváří a v různých podobách. Jednou z možností, jak se v nich vyznat, je podle jejich jízdního zvířete - tzv. vahany.