Ty brďo

 

nevím, čím to je,
ale vždycky skončíme v Indii...

Džammú a Kašmír



Zikmund a Hanzelka - DVD Je-li kde na světě ráj

"Je-li kde na světě ráj, je to zde, je to zde, je to zde." Tuto větu pronesl mughalský vládce Šáhdžahán při spatření kašmírského údolí. Původně však pochází od perského básníka Firdousího a v originále zní takto: "Agar firdaus bar ru-e zamin ast, Hami ast o-hami ast o-hami ast." Šáhdžahán si tento verš nechal také vytesat na svůj Diwan-i khas - Sál soukromých audiencí v Červené pevnosti v Delhi. A stejný titul si v roce 1960 zvolili pánové Zikmund a Hanzelka pro svůj celovečerní film Je-li kde na světě ráj.  



Trek do údolí Markhy

trek do údolí Markhy

Pokud hledáte v okolí Lehu trek, který by byl snadno dopravně dostupný a zároveň atraktivní, je to právě trasa vedoucí do údolí řeky Markhy. Samozřejmě v Ladakhu najdete velké množství tras, ale většina z nich znamená dlouhé hodiny strávené dopravou na místo začátku nebo konce treku.



Mantry tesané do kamene

Om mani padme húm - mantry tesané do kamene

V okolí buddhistických klášterů Ladakhu, okolo vesnic a nebo jen tak volně v krajině je možné spatřit modlitební zdi vyskládané z tisíců kamenů pokrytých vytesanými mantrami a mandalami. Tyto "mani kameny" jsou typickým prvkem tibetského buddhismu a proto je najdeme nejen v Tibetu, ale i v Nepálu, indickém Ladakhu nebo Kinnauru - v celé té obrovské oblasti Himálaje zasažené tibetským buddhismem.



Kašmírské papier-mâché

Jedním z typických kašmírských výrobků je tzv. papier-mâché. Jedná se o dekorativní předměty a jiné ozdoby vyrobené z tvrzeného papíru, lakované a malované. Toto umění přinesli do Indie mughalští vládcové v 15.-16. století ze středoasijských republik.



Na kole z Khardung La

na kole z Lkardung La

Pokud budete mít během pobytu v Lehu chvíli času, určitě si nenechte ujít sjezd na kole z Khardung La. Toto horské sedlo odděluje údolí řeky Indu od údolí Shyok a Nubra. Khardung La leží ve výšce 5359 m.n.m a je jedním z nejvýše položených silničních sedel na světě. Po staletí tudy vedla karavanní cesta z Ladakhu na sever do Kašgaru.



Ladakh - výstup na Stok Kangri

výstup na Stok Kangri

Od úplného počátku, kdy jsme se rozhodli jet do Indie, bylo všem jasné, že chceme vystoupat na nějakou šestitisícovku. Stok Kangri je jedna z nejsnáze dosažitelných, přesto nebyla od začátku naší № 1. Tou byla nejdřív hora Kang Yatze, která působí opravdu monumentálně. Proti však bylo několik zásadních detailů: nebylo jasné, kolik je tam sněhu (nepotkali jsme nikoho, kdo by se odsud vracel), je nutné vláčet s sebou lano, mačky a cepíny celým údolím Markhy a na výstup se vydat po šesti dnech treku, kdy už by se člověk raději viděl někde dole.

 

Co píše Kipling o Himálaji

Ki Gompa

Nad nimi, stále ohromně vysoko nad nimi, zdvíhala se úrodná země směrem k čáře sněhu, kde od východu k západu přes sta mil, jakoby zaříznuta pravítkem, zastavila se poslední ze smělých bříz. Nad tím, v pozdvižených balvanech, snažily se skály prorazit svými hlavami nad bílou páru. Nad nimi pak, neproměnný od počátku světa, ale měnící se každou polohou slunce a mraků, rozkládá se věčný sníh.



Dávné budoucnosti - Helena Norberg-Hodge

Helena Norberg-Hodge byla jedním z prvních cizinců, kteří navštívili Ladakh poté, co byl v roce 1974 otevřen světu. Ladakh je odlehlá oblast Indie, ležící za hradbou himalájských vrcholů. Po staletí si zachovávala svoji izolovanost a svébytnou kulturu. Ladačané, vyznávající převážně buddhismus, žijí v pozoruhodném souladu s místní drsnou přírodou.

Kniha Ancient futures (Dávné budoucnosti) je tím nejlepším, co lze o původním životě v Ladakhu najít. Autorka měla totiž příležitost pozorovat místní společnost, zvyky a sociální vazby ještě před tím, než je nenávratně ovlivila indická (myšleno jiná, nehimalájská) a později i západní kultura. 



140 let uplynulo v Lehu mezi pořízením těchto dvou fotografií

Leh v roce 1873

Když jsem před třinácti lety poprvé přijel do Lehu, největšího  města Ladakhu, ničím se nelišil od jiných indických měst. Pro zahraniční turisty nabízel běžnou směs levných i drahých hotelů, restaurací a služeb. Každý si mohl vybrat, zda se nají v malé jídelničce s místními za pár rupií nebo půjde do restaurace zaměřené na turisty.

Každý další rok pak přibývaly lepší hotely i restaurace a služby se přizpůsobovaly rostoucí poptávce zahaničních návštěvníků. Postupně vymizely malé hotýlky, kde se dalo přespat za pár rupií. Také struktura vlastníků se mění. Mnoho podniků změnilo majitele a nyní je vlastněno ne Ladakčnany, ale Kašmířany a jinými Indy.

Majitel hotelu, kde jsme spali posledně, pocházek z jižní Indie - z Keraly a svůj život dělí na půl roku v Ladakhu a půl roku na plážích Goy, kde má restauraci. A protože všichni musí během sezóny trvající dva a půl měsíce  vydělat, nasazují ceny výrazně výš než jinde.

Stránky

Scroll to the top